Příspěvky

Pochod husiček v Bochumi

Obrázek
Jak už jsem tu psal, včera byl den muziky v Bochumi a tak jsem o to nechtěl přijít. Ráno jsem si nejdřív dal ledovou sprchu (teplá mi taky teče, ale denně se tady ráno sprchuji v ledové a nebudete mi věřit jak to člověka na celý den nabije), pak si zašel pro čerstvé pečivo, zapil čerstvým mlékem a sedl na kolo. Do centra to mám po cyklostezce přes 10 km, protože bydlím na kraji města. Taky bych mohl jet autem, ale proč, když mohu potrápit své tělo... když mi ho tady nepotrápí Marcelka. Ta mi ostatně denně mailem popřeje hezké ráno... není to krásné, když člověk ví, že ho někdo i na dálku miluje? Mimochodem, Maruška mi po celou dobu nenapsala jediné slovo, ale neřeším to. Mohl bych vám sem dát mnoho fotek z jiných konzertů, které byly večera v Bochumi, ale jistě se vám nejvíc budou líbit tyhle husičky, které tu při řízné hudbě pochodovaly po ulici. . . . . . . . . . - . V Bochumi jsem taky po víc jak měsíci potkal pár kamarádů a kamarádek, takže moc hezký den. . .

Den s dcerou

Obrázek
Už se mi dlouho nestalo abych tady na blogu vynechal jeden den, ale tentokrát to ani jinak ani nešlo, protože jsem časně ráno za dcerou odjel a přijel zpět až dlouho večer. Ale o moc jste nepřišli, protože převčírem jsem taky toho moc nenafotil. Pár fotek jsem sice udělal z té mé náhorní plošiny, ale tu jste už taky několikrát viděli. Fotky s dceru sice taky neuvidíte, protože mi to zakázala, ale z naší dlouhé procházky jsem jich pár udělal. Bydlí na kraji města Krefeldu, takže má les prakticky za domem, jako ho mám tady v Bochumi i já. . . Večer, kolem osmé, jsem ještě sám zajel co centra, abych se podíval jak to tam vypadá, ale už bylo docela šero, takže fotky nic moc. . Taky tam mají takový orloj se zvonkohrou. Zase jsem měl problém se vůbec dostat na blog, takže jsem musel článek překopírovat a dodatečně vložit. Už mne to tady na blogu.cz vážně rozčiluje. .

Jednou jsem málem přejel Husáka...

Obrázek
Na ty naše politiky mám vůbec štěstí (nebo smůlu), když chodím po Praze. Jednou je to kníže, jindy ta plechová huba, nemohu si vzpomenout na jeho jméno a skutečně jsem jednou málem autem porazil Husáka, když otvírali obchodní dům Máj, ten už není, ten čas tak utíká, když ho okukoval ze strany ve Spálence a ochranka tu ulici ponechala v provozu. Kdybych ho býval přejel, motal se mi opravdu pod koly, že jsem musel brzdit, skončil bych sice v lochu, ale třeba bych se zasloužil o to, že ten komunismus by padl dřív a já bych teď měl medaili za zásluhy. Takže abych přešel k věci, V neděli jsem procházel Betlémském náměstím, když mi náhle vyšel do cesty z tamní restaurace Klaus a já ho málem porazil. Měl mi dát přednost, ale nedal. Celé jeho rodina tam totiž hodovala venku a on asi v budově něco přiobjednával (nebo byl na záchodě), a jak víte, rád fotim všechno, takže tu máte s nimi celou serii. . . . . . Je to veřejné prostranství, tak snad za ty fotky nebudu mít žádný problém. A co je za hr...

Moje zdravotně sportovní aktivita

Obrázek
Když tady v Německu nemám jinou sportovní aktivitu, tak se musím spokojit s jinou. Ale abych nepředbíhal, ráno jsem se vzbudil a uvařil si kafe a zapnul počítač. Byl tam mail od Marcelky, Jitky a Irenky... a to hned hezky začíná den,. když človělk ví, že na něj někdo myslí. Samozřejmě jsem všem odpověděl. O Irence jsem si myslel, že na mne docela zapomněla. Ale jak jsem si to jen mohl myslet... na mne žádná nezapomene. Ani moje ex, i když na mne asi vzpomíná docela jinak. Pak jsem zavolal mému kamarádovi Christiánovi, kdy si mám k němu přijet pro kameny a šel si koupit čerstvé pečivo a mléko. Za Christiánem jsem pak šel v jedenáct... mám k němu pár kroků. Strašnej bodel a maga kamenů. Říkám mu, to by mne z toho bolela hlava a on, taky že mne bolí. Jelikož jeho sklad je hned u "mého" lesa, říkal jsem si, že to tam hned zkontroluji. Na kraji lesa často vidím tuhle paní, která radí lidem, ti za ní tam chodí, jak cvičit psy... tak jsem si s ní popovídal. V lese se toho nezměnilo,...

Bedla jako talíř

Obrázek
Moc toho asi z Německa nenapíšu a fotky budou taky poskrovnu, protože tu mám pomalý internet a navíc zase blbne blog.cz a odmítá mi zveřejnit článek. Při cestě jsem se zastavil v lese a bude ve strouhance. Doufám že není jedovatá. Když tak řekněte. . . Přeji vám hezký den a včas mi napište.. zachráníte mi tak život. .

Něco začíná a něco končí...

Obrázek
... a není to jen můj měsíc v Praze, který končí. Někteří z vás ví jak to myslím. Tento měsíc byl docela bohatej a hlavně divokej a tak mi připomněl tu dobu před třemi roky krátce po rozvodu, kdy jsem poznal Bohunku a záhy i Klárku. Obě byly od dětství přítelkyně a těmi jsou dosud, i když je teď život rozdělil. Dnes odjíždím a tak jsem včera naposled prošel všechna místa Prahou, která mám rád... a ty jsem poznával právě s nimi a proto mne na ně i upomínají. Měl jsem obě rád. Obě byly milé a krásné, i když každá jinak.. a tak se i vzájemně doplňovaly. Zažil jsem s nimi kus divokého života plný zvratů a ony vlastně taky. Ty vzpomínky nám už nikdo nevezme. Včera jsem si s oběma i na fb psal a věřím, že si ty naše procházky zopakujeme až přijedu. To není sice Klárka s Bohunkou, ale jsou taky kamarádky a hezké holky. . . Rozloučil jsem se tedy s Jitkou i Marcelkou, Maruška mi esemeskou popřála dobrou cestu a konečne mi i krátce před půlnocí vysvětlila, proč mne nechtěla vidět. Ve skutečnos...

Týden otevřených dveří

Obrázek
Pravidelný čtenář mého blogu ví, že dveře mého bytu byly po celý týden otevřené a vystřídalo se tu i pár žen, ale včera jsem si řekl, že bych ty pomyslné dveře měl aspoň v sobotu (a možná i v neděli) uzavřít a dát si oddych. Nicméně jsem zavolal Marušce, jestli přijde, jak slíbila. Poslala mi však obratem sms, že nepřijede ani v sobotu, ani v neděli, že nechce s nikým mluvit, že je doma zalezlá a uvidíme se až po měsíci až se vrátím z Německa, "necítím se na nic, je mi těžko...". Prý si s ní tahle neužiji a nechce mi kazit náladu. Tahle její "ohleduplnost" mne naopak docela naštvala, protože takové stavy nemám vůbec rád. Cítí se jako kdyby celý svět byl proti ní, všichni jsou nějakým způsobem na vině, že jí někdo vykradl barák a odmítá každou upřímně nabízenou pomoc. Pravý opak je právě Marcelka... ta se mi se vším svěří a nestydí se mi vyplakat na rameni, když řeší problémy, které má s manželem. Abych to uvedl na pravou míru, obě jsou na tom, co se týče manželství,...