Kreperat

Pokaždé když jsem jel z Německa do Čech, nebo naopak z Čech do Německa, projížděl jsem kolem jedné německé vesničky o které jsem si vždy říkal, že bych se v ní zastavit, ale pokaždé jsem spěchal. A tentokrát jsem se v ní zastavil. Je mezi Kasselem a Eisenachem. Tak tady ty fotky tedy máte a bez lidí. . . . . . . . . . . . . . . Při pohledu na ty fotky, vždy mne napadá, jak jsou nejen ty vesničky, německé nebo české, rozdílné, ale i ti lidé v nich. Jednou jsem v Německu, jednou v Čechách a tak mi ty rozdíly často přímo bijí do očí. A klidně přiznávám, že za roky jsem i do značné míry vstřebal tu německou mentalitu a tak mi hodně často ta česká zaráží a docela i vadí. Němci jsou mnohem otevřenější, víc velkomyslní, tedy aspoň ti, se kterými se tam kamarádím, zatímco Češi mi často připadají až moc uzavření, prudérní a dokonce i zákeřní a proto tu pokaždé na něco i narážím a tu iluzi o nich ztrácím. Teď vidím, že asi co jsem tu napsal, se vám možná nebude líbit, ale nedá mi, abych to neřek...

...jsem prožil v pohodě a jak než jinak, já mám pohodu pořád a hned tak mne něco nerozháže. A navíc krásně svítilo sluníčko, i když se trochu ochladilo, protože vál studený vítr. Nejdřív jsem zašel za Christianem mu vrátit kameny, které mi půjčil na prodávání... něco jsem tím vydělal i jemu a pak vyrazil do města pozastavit německý internet. (A to jsem ještě netušil, že mi byl tady zrovna pozastaven blog. :D) Tam mě napadlo, že bych si mohl nechat dát injekci proti chřipkám. V Praze je každej nachcípanej a nerad bych zase něco od někoho chytil. Bylo to poprvé, protože imunitu mám docela dobrou, ale pro jednou jsem to zkusil. Za to mi ale vynadala Alexandra, kterou jsem pak potkal, protože je odpůrce očkování, přestože, nebo právě proto, je její syn doktor. Naruším si podle ní tím jedině tu moji imunitu. Ale už se stalo. Změřila mi iu ze iniciativy i tlak, mám 70 na 130, takže dobrý. Na okně měla hezkou orchidej, tak jsem jí řekl, že bych si ji rád vyfotil... pak jsem chtěl fotil i ji, ...

Jak jsem tu už napsal, na dlažbě Staroměstského náměstí se objevila jedné srpnové neděle záplava květin, což bylo pro lidi krásné povyražení. Praha prostě žije a je to nejvíc vidět tady... je tu pokaždé nějaké překvapení. Pamatuji Prahu za doby totality. Samozřejmě kouzlo taky měla, ale působila docela nehostinně, fasády domů potlučené a lidé působili šedě a uspěchaně, bez úsměvu na rtech. Teprve po pádu komunismu se Praha naučila žít a celá rozkvetla... někdy pro Pražáky až moc bouřlivě. Ta stará tichá místa a zákoutí se změnila v turistický ráj a to jejich kouzlo už není takové. . . . . . . . . . Tak jsem dojel do Prahy celej... jen mne tu čekalo malé překvapení, že byl vám můj blog nedostupný. Ale rozebírat to nebudu. .

Jak jsem tu už napsal, na dlažbě Staroměstského náměstí se objevila jedné srpnové neděle záplava květin, což bylo pro lidi krásné povyražení. Praha prostě žije a je to nejvíc vidět tady... je tu pokaždé nějaké překvapení. Pamatuji Prahu za doby totality. Samozřejmě kouzlo taky měla, ale působila docela nehostinně, fasády domů potlučené a lidé působili šedě a uspěchaně, bez úsměvu na rtech. Teprve po pádu komunismu se Praha naučila žít a celá rozkvetla... někdy pro Pražáky až moc bouřlivě. Ta stará tichá místa a zákoutí se změnila v turistický ráj a to jejich kouzlo už není takové. . . . . . . . . . Tak odjíždím do Prahy a doufám, že mne přivítá sluníčkem a krásnými dny. .

... a ani nevyšel z domu, když nepočítám, že jsem aspoň vynesl odpadky. Jelikož jsem v sobotu prodával do osmi, kdy je zavírací doba obchodů, nestihl jsem si ani nakoupit něco k jídlu na neděli. Upřímně řečeno, jsem na to i zapomněl. Kdo neví jak to chodí v Německu, tady nejsou otevřené obchody jako třeba v Praze přes noc a i v neděli jsou všechny zavřené. A doma jsem opravdu neměl nic, jen zbytek oleje a hladkou mouku. Tady si zásoby nedělám, protože tu nemám ani lednici. Samořejmě bych mohl zajít do hospody, ale to jsem byl zase línej vytáhnout z domu paty. Takže snídani jsem si odpustil, jen černé kafe a tohle byl můj oběd. Čtyři takové placky... jsem skromnej člověk a v Africe, nebo jinde ve světě jsou na tom lidé ještě hůř. Tak jsem se jen válel, ty čtnáctky, myslím pracovní hodiny, ty dají taky zabrat, pak jen poslouchal moji oblíbenou hudbu, četl si Reflex a sobotní noviny... a tam jsem našel tento článek. Tak tady je Jarko taky Jordán a ani jsou o něm nevěděl. Už po třetí se ta...

Ženy, když padnou na ně chmury, obvykle si koupí něco na sebe, jako třeba Marcelka si včera koupila kabát... a já si koupil můj vysněnej foťák. Ten můj Panasonic TZ 10 sice pořád funguje, ale když mi v Praze na jaře upadl, praskl mi displej a tak musí jednou do opravy a bez foťáku nemohu ani jeden den žít. Mohl bych mít za tu cenu taky velkej, ale pro mne je nejlepší takovej do kapsy. TZ 61 stojí 369 eur, ale Mona mi poradila ať si v Saturnu (to je největší elekro obchod v Německu) usmlouvám cenu, že to taky tak dělá. Před lety to sice bylo v novinách, že i ve velkých obchodech si můžeš uhandlovat cenu, ale pak to nějak utichlo a lidé s tím přestali. Bylo mi to sice hloupé, ale zkusil jsem to. Řekl jsem šéfové, byla to žena, že taky prodávám a že lidé u mne taky chtějí cenu dolů. Trochu se kroutila a pak mi tu cenu sundala o 20 eur. Dobrý, ne? Lepší než nic. V Čechách, jak jsem se díval v internetu, stojí je ještě o něco víc, přes deset tisíc korun. Když od rána pršelo, tak jsem si zaš...