Kreperat

Ono se to sice říká trochu jinak, ale nerad bych, aby mi byl zase pozastaven blog. Ty kaštany jsem skutečně včera ráno sbíral, mám je hned u domu a jsou od dětství i moje platonická láska. Dva takové stromy stály i u mého rodného domu spolu s malou rezavou pumpou a jejich koruny zasahovyly až do oken mého pokoje. Samozřejmě jsem je pokaždé hned sbíral a nosil je po kapsách. Když je zima, tak zahřívají ruce. Tentokrát byly pro Jitku, která s nimi má v úmyslu, spolu se svými duševně postiženými svěřenci, vyrábět zvířátka. V jejím obchodě jsem zastihl skutečně jednoho mládence, který tam maloval malého draka. Trochu jsem se s ním bavil a vyzvídal. Bydlí společně s přítelkyní v jednom internátním domě a starají se tam o ně pečovatelky, které jim pomáhají při nákupech, vaření, uklidu a mají nad nimi dozor. Taky by se mi taková pečovatelka hodila a když se tak zamyslím, já je vlastně mám. Na rozdíl ode mne dostávají každý týden na osobu 700 korun a musí s tím při nákupu potravin vyjít. Jde t...

Abych si dal pauzu od žen a trochu sportovně zarelaxoval, chodí se tam z kopce do kopce, zašel jsem si včera si do Krčského lesa na houby. Ani mi nešlo tak houby, předpokládal jsem, že tam bude lidí jako Václaváku, a taky že bylo... a tak jsem si vzal i foťák, že budu aspoň fotit. Taky byl les za víkend jistě pořádně prochozený a tak jsem našel jen pýchavky, protože ty tady asi nikdo nesbírá. . Tady můžete se mnou obdivovat i toho smrďocha. Nemá krásný tvar a nepřipomíná vám něco? Už jsem byl na cestě směrem domů že to vzdám a že na bramboračku toho moc nebude, když jsem potkal tuhle ženu. Sama mne oslovila, kolik prý toho mám a že prý mi pomůže. No nejsou ty ženy ke mně hodné? Pořád říkám, že si to nezasloužím. Opravdu mi ty hříbky hledala a na mne pak bylo jen je vyfotit a řezat. Taková pomoc se mi mohla jen zdát. Jmenuje se Jiřinka, je sice prý vdaná, ale žije odděleně od muže a nemá v úmyslu se rozvádět. Další z žen, která je tom tak jako Maruška nebo Marcelka. To je tu v Čechách o...

Obě jídla mám rád. Je možné říct, že čočka chutná víc než salát s nivou? Jsou dobré, jen každá chutná jinak. Podobně je to i s mými přítelkyněmi, i když to přirovnání je trochu ujeté. Každopádně dopoledne jsem zajel za Maruškou, šli jsme delší procházkou vyvenčit její Kikinu a pak mne pohostila čočkou. Byl v ní česnek a tak jsem si říkal, jestli to nebyl od ní úmysl, abych se pak nesešel s nějakou jinou ženou... protože musela do práce. . Kikina je pěkně žárlivá. Nedovolí abych na Marušku jen sáhl. . Ve tři jsem se sešel na náplavce u Vltavy s Marcelkou a ten česnek jí vůbec nevadil. . Šli jsme si pak sednout do Vojanových sadů. Jak víte, bylo krásné počasí. A pak jsme sedli na dvanáctku a zajeli ke mně. Doma jsem neměl nic k jídlu. Jen ledový salát a kousek nivy. Ale to nám taky nevadilo. Na vaření jsme stejně neměli čas. .

Prahy jsem si v neděli docela užil a hlavně hodně nachodil, že jsem byl rád, že večer přijela Maruška i s večeří a pečovala o mne. Jistě se mnou budete souhlasit, že si to ani nezasloužím. A co jsem všechno v Praze viděl, ukáži vám ale až v přštích dnech. Například kajaky na Vltavě, protože vypustili víc vody a byly peřeje. Taky byl pro normální lidi otevřený Nosticův palác, v kterém je ministerstvo kultury. Samozřejmě jsem si to nenechal ujít. A bylo toho ještrě víc, tak se nechte překvapit. Přijel jsem domů až po páté a jak jsem šel kolem Penny, seděla tam u vozíků tahle kráska s tím zvířetem. Proč říkám zvířetem? Poprosil jsem tu dívku jestli si mohu jejího psa vyfotit a ten nejdřív sice dělal jako že nic, ale pak se v minutě změnil v šelmu a skočil mi po mém novém foťáku. Kdybych neucukl, přišel bych o něj. A to nejdřív vypadal jako milius. Ale ještě vám něco ukáži. Ve Vojanových sadech jsem objevil tahle jablka, ale jablka to nejsou, i když tak vypadají. Já je okusil, ale jako jab...

Zrovna jsem se nachomítl, když přijel kardinál Duka na Václavák na Svatováclavské slavnosti a vystupoval spolu se svým ministrantem z auta. . . . . Tady se starostou Prahy 1. . . . A nakonec se ho ujala i česká televize. . . . . Tady je to palladium, které se neslo v procesí. Pokud chcete vědět co to je, je to reliefná mladoboleslavská madana, ochranný obraz české země a vlastnila to svatá Ludmila. .

... že se díky jemu lecčemu naučíme, aniž to vůbec tušíme. Trochu jsem to TT obrátil naruby a můžeme to pozorovat zejméně u malých dětí. Z kočárku poznávají svět a pokud si dospělý člověk v sobě udrží to dětství, učí se denně. Shodou okolností mi včera přišla do ruky kniha, kterou mám v knihovně a v ní stojí od Drtikola černé na bílém "Jasné vědomí, musíš být u toho vědomí a vše je pro tebe otevřené..." Bohužel lidé se toho neřídí a pak to s nimi tak dopadne... stárnou nejen na těle, ale i na duchu. Znepříjemňují pak život svému okolí a mlátí kolem sebe... ale to je už zase jiná kapitola a jsme jinde. Včera jsem vám slíbil, že vám ukáži ty zapečené brambory se špenátem a nivou, které jsme měli k večeři. Společně jsme to s Jitkou ukuchtili a společně jsme si na tom i pochutnali. Ráno jsem v sedm vstával s ní, přestože jsme toho moc nenaspali a tak jsem se apoň šel podívat na trh. U orloje jsem pak potkal tuhle krásnou Japonku... ... a na Karlovce tohoto muže, jak se jen silou ...

Pokaždé když jsem jel z Německa do Čech, nebo naopak z Čech do Německa, projížděl jsem kolem jedné německé vesničky o které jsem si vždy říkal, že bych se v ní zastavit, ale pokaždé jsem spěchal. A tentokrát jsem se v ní zastavil. Je mezi Kasselem a Eisenachem. Tak tady ty fotky tedy máte a bez lidí. . . . . . . . . . . . . . . Při pohledu na ty fotky, vždy mne napadá, jak jsou nejen ty vesničky, německé nebo české, rozdílné, ale i ti lidé v nich. Jednou jsem v Německu, jednou v Čechách a tak mi ty rozdíly často přímo bijí do očí. A klidně přiznávám, že za roky jsem i do značné míry vstřebal tu německou mentalitu a tak mi hodně často ta česká zaráží a docela i vadí. Němci jsou mnohem otevřenější, víc velkomyslní, tedy aspoň ti, se kterými se tam kamarádím, zatímco Češi mi často připadají až moc uzavření, prudérní a dokonce i zákeřní a proto tu pokaždé na něco i narážím a tu iluzi o nich ztrácím. Teď vidím, že asi co jsem tu napsal, se vám možná nebude líbit, ale nedá mi, abych to neřek...