Kreperat

Ráno jsem upekl koláč s mandarinkam, něco jako bublanina, kdyby v tom byli třešně, a jel naproti M. (že jsem nepřišel hned na ty iniciály, tedy Maruška, Marcelka, nebo taky obě v jedné) do práce. Mohl jsem vám ukázat ten koláč, ten jsme snědli ale po cestě, takže jen ty fotky z procházky po ZOO. Tam bych mohl být denně. Ta první je trochu rozostřená. Zastihli jsme ho právě při jídle. . . . . . . Neni roztomilej? Škoda, že si ho človek nemůze pohladit. .

Já bych neměnil nic, všechno zlé je k něčemu dobré a aspoň ta vichřice pročistí vzduch. K té vichřici se ještě vrátím na konci článku a teď k těm otevřeným dveřím jedné neděle 28.září, kdy se otevřely dveře do Nosticova paláce, kde sídlí miunistr kultury. To jsem si nechtěl nechat ujít, protože jsem na ty prostory byl zvědavý jako ostatní Pražáci... a proto jsem i musel vystát asi hodinovou frontu. . Pracovna a pracovní stůl ministra. . . Obrazázna. . . Bývalá konírna změněná v kavárnu. Ale to nebyly jediné otevřené dveře, protože přes léto jich bylo po Praze otevřeno několik. Třeba metro Blanka, jak jistě víte a tak jsem si říkal, proč bych neotevřel dveře i já... do svého života každý den, tak jak to bylo. Kdo chodí na můj blog už pár let dobře ví, že rád provokuji. Pak se rozproudí diskuze a aspoň se něco děje. Jinak většina blogú ukáže jen kytičky, nebo nějaké stavby, člověk jim to pochválí a to je asi všechno... Taky rád fotím kytičky, kdo je nerměl rád, ale to mi jaksi nestačí. M...

Jak jsem tu včera psal, byl se s Maruškou podívat do města a na Příkopech byla výstava nových škodovek. Měli to krásně osvětlené a tak nás to tam hned vlákalo. Těch škodovek tam bylo několik, ale ta ústřední byla neobvykle zelená. Ta by se jistě líbila Bohunce, ta má ráda všechno zelené, chodí v zeleném a sbírá i žáby. Moje bývalá láska, která se se mnou rozešla, její jméno jsem tu nikdy neuvedl a vše o ní jsem tajil, tu jsem opravdu miloval a byl jí i věrný (to se jistě bude některým ženám na blogu líbit, že mne nechtěla... ale mohu je ubezpečit, že se nerozešla kvůi mně osobně, ale měla k tomu jiné rodinné důvody a zůstali jsme nadále kamarádi) měla zelenou škodovku. Vždy, když zahlédnu zelené auto, tak se mi vybaví to její. Takže ta zelená škodovka a tady ji máte. . . Ten její zadek se mi moc nelíbil. Mnohem hezčí pozadí má Marcelka. A tady je koze ve stánku, který stál naproti. S tou ženou jsem se bavil a říkám jí, že to byl pro mé spolužačky přímo horor, tedy ta koza, a ona na to,...

Ta neděle začala pro mne až moc brzo, když mne Jiřinka vzbudila esemeskou jestli s ní nechci do lesa. Vstal jsem, podíval se z okna a zdálo se mi, že je docela navlídně a tak jsem jí odpověděl, že až někdy jindy a ulehl zpátky k Marušce. Nakonec, když jsem ze znovu probudil kolem desáté, svítilo krásně sluníčko. Škoda, mohl jsem už mít třeba plno hub. Místo toho jsem se pustil do bramborových knedlíků a do zelí. Tentokrát jsem vařil já a Maruška ještě dospávala. Mezitím mi přišel komentář od blogerky, která si nedá říct a dál pokračuje v útocích. Já ty její nevěry s milencem neprozradil. To je veřejné tajemství a píše o něm na svém blogu docela často. Kdybych měl sám máslo na hlavě, hlavně bych mlčel a ještě si nepřisolil. Měla by vědět, že se ve vlastních hovnech nešlape a nemíním v tom spolu s ní pokračovat. Tyhle věci vůbec neřeším. Pak jsem si ještě chvíli psal na fb s Viktorkou, někdy si zase spolu vyjdeme na procházku a nakonec vstala i Maruška a dali jsme si ten oběd. A po obědě...

Pár let jsem studoval dějiny hudby a tím se i nakonec zaobíral. Pochopitelně s tím jsou i do značné spojené její osobnosti, v tomto případě skladatelé. Například, pokud si dobře pamatuji, takový Verdi. Podle jeho pamětníků byl neuravalý člověk, bručoun a prý i dokonce terorizoval svoji ženu a veškeré příbuzenstvo. Ani prý žádný kolega a přítel s ním nevydržel. A přesto, jak jistě sami víte, zůstala po něm krásná hudba a citově procítěné milostné arie. Nebo kolik knih bylo jen napsáno o Gustavu Mahlerovi a jeho ženě, nejkrásnější ženy Vídně, která zlomila srdce desítkám mužů a byli to vzdělaní a kreativní lidé. Samé drby a jen polovina z toho je nejspíš pravda. A chudák Mahler je v těch knihách ještě vláčen jak ji omezoval. Je ale pravdou, což je i doloženo, že ji zakázal komponovat, i když byla taky nadaná. Mohl bych mluvit teba o Puccinim a asi nejhorší z nich bezohledný děvkař byl Wagner, přebral ženu svému příteli a ten mu to dokonce i trpěl. Ale jakou nádhernou hubu, plnou citu a n...

Už před několika dny jsem se opět začetl do jedné knihy od žáka Fráni Drtikola a tam to zrovna na straně 58 stojí. Drtikol, jak mnozí víte, byl náš velký mystik, ale taky děvkař a dokonce v pádesátých letech, kdy byli jiní duchovní lidé pronásledovaní, a nejen ti, zůstával nadále v komunistické straně a prý dělal i uličního důvěrníka. Lidé mu to mají dodnes za zlé, jak se to prý slučuje s jeho dílem a učením... a ten škrloup na něm i po jeho smrti zůstává. A nemůže se ani bránit. Ale myslím, že by se nebránil, nechal by to tak. Vždycky říkal, že lidé aby se věnovali duchovnu, dílům které po sobě zanechal, raději se zaobírají jeho životem, protože je to pro ně jednodušší. Byl prostě člověk jako jiní lidé a měl tedy i slabiny. Ale byl to jeho život, do kterého by nikomu nic nemělo být. A sám si za něj bude zodpovídat, tedy nikoli oni. Je to prostě jeho věc. Lidé se vůbec hodně starají, místo aby si zametli před svým prahem... jako například jedna blogeřka, kterou jsem prý neoslnil a ani ...

Každopádně nemá... stačí pak když vám někdo zkříží cestu a všechno je jinak. Z té pražské ZOO jsem tu ještě všechny fotky neukázal, takže tady jsou ty další, které snad nikoho nepohorší. Některé fotky jsou mázlé, protože jsou focené na dálku. Jak asi všichni víme, je dobré vlka moc nedráždit, protože když se rozezlí, tak na vás pošle celou smečku... .... a rozdrásají vás až na kost, že z vás jen stříká krev. A navíc, tuším, je úplněk. A nejhorší jsou rozezlené vlčice. Není bez zajímavosti, že i ta Diesana, tzv. svatá matka, si umístila svůj ašrám na Vlčí poli. .