Kreperat

... která se mi, doufám, v nejblizsích dnech vyplní. Jsem zkrátka vecný (c je s háckem) optimista. Ráno, respektive pozdeji dopoledne, jsem s mým ceským pocítacem odjel za kamarádem mé nemecké kamarádky a vlozil ho s duverou do jeho rukou. Privítal mne s úsmevem, tak verím ze je to dobrý zacátek a ze pocítac bude pracovat jako novej... a vy se tu budete moci kochat dalsími fotkami, které se mi tu nastrádaly. Od neho jsem se na ceste domu zastavil u mého nakladatele a tam mne cekalo docela velké prekvapení. Nové vydání mých knih (trinácté) mel tam v kancelári slozené a byl na to krásný pohled, videt tu velkou hromadu najednou, nez to rozveze po obchodech. Jak uz jsem napsal, jeden den za mnoho nestojí a druhý nám to zase necím lepsím vynahradí. Nakonec jsem domu nejel a napadlo mi s jednou knihou zajet za J. a poptat se ji jak to má s tou krcní páterí. Ta moje masáz, dá-li se to tak nazývat, ji skutecne pomohla, ale pro zmenu jí zase bolely lýtka.... tak jsem se i do nich pustil. Ty zen...

... ale prezil jsem to ve zdraví. V sobotu vecer jsem se sel pro zmenu s M. podívat na ty akce Svetla po Praze, ale nakonec jsme ani nic nevidili, jen kostel sv. Ludmily na Míráku, ale bylo to aspon krásné. Z Mánesova mostu mela být v videní chobotnoce, lidé tam cekali dlouhé minuty a docela zbytecne. Podobne to dopadlo s roztanceným domem, kde mel neco ukázat Cerný, ale tam taky nic nebylo.... tak jsme jeli domu. Doma nás cekalo dalsí prekvapení... netekla voda ani studená, ani horká. Na záchod jsme sli do lesa, který není daleko, na nej koukáme z oken. Voda tekla az vcera v poledne. M. nám uvarila obed a chteli jsme si vyjet pak do prírody... prijdeme k mému autu a vybitá baterie. Ale to nás neodradilo, vzali jsme autobus a náhradní progam byla Zbraslav, kde jsem dlouho nebyl a M. vubec ne. Nejdrív jsme zasli do zámeckého parku, fotky budou az budu mít opravený ceský pocítac a pak jsme si vysli na Závist. To je památková rezervace a jedná se tam o praveké hradiste Akropole - oppidium...

Všichni víme, kolik je v Čechách rozvodů (a rozchodů, že jsou manželé právně stále spolu) a samozřejmě hodně žen pak žije bez muže a podle statistik je to téměř každá druhá. A každá z nich to pak řeší po svém, podle své povahy. Před pár týdny jsem se o tom bavil s J. a ta byla k tomu natolik bez předsudků otevřená, že mi řekla jak to s ní je. Žije bez manžela už aspoň deset let a dalšího nechce, protože si na svobodu zvykla (nemusí brát na nikoho ohledy a zařídit si svůj život jak chce) a je naprosto s tímhle stavem spokojená. A pokud si její tělo žádá své, vždycky se někdo najde a tyhle řeči, že žena jen z lásky si vezme chlapa do postele jsou pro ni jen falešné. Nakonec, podle ní, to často tak chodí i v manželství. Ti lidé vedle sebe žijí už léta bez lásky jako cizinci a přesto nakonec, čas od času, skončí v posteli. Je v tom nějaký rozdíl? Rozhodně je podle ní čestnější, než se nechat vydržovat manželem a bokem ho s milencem podvádět. Takže tak v kostce názor J. Jinak to kamarádství...

S houbami je to jako s lidmi a doufám, že mi snad všichni dáte za pravdu. Někteří lidé jsou stravitelní a je nám s nimi dobře, zatímco po těch jedovatých si tak akorát zkazíme žaludek. I tady je snadná pomoc. Pokud je neznáme, buď se jim vyhneme, nebo si je necháme od znalců určit, jako teď já. Snad mi vy pomůžete s rizikem, že mi tu třeba někdo poradí úmyslně špatně. Ani bych se nedivil. Takže co myslíte? Já bych řekl že jedlý hříbek, který je charkteristický dutou nohou. Jo, byl jsem včera ráno v lese, hned jak přestalo pršet, protože jsem si říkal, že při takovém počasí do Krčského lesa ani nikdo hned nepůjde... všechno bylo rozmoklé. A skutečně jsem tam nikoho nepotkal a bylo mi to i líto, protože bych se jinak někoho na tohle zeptal. Těch fotek z lesa mám víc, ale mám problém s ukládáním fotek, takže tentokrát jen tahle jedna. A co dál? Jel jsem domů, abych je dal do chladničky a zajel do města. V autobuse jsem pak tak trochu uvažoval nad tím, jestli mám dál pokračovat s tím deník...

Ráno jsem upekl koláč s mandarinkam, něco jako bublanina, kdyby v tom byli třešně, a jel naproti M. (že jsem nepřišel hned na ty iniciály, tedy Maruška, Marcelka, nebo taky obě v jedné) do práce. Mohl jsem vám ukázat ten koláč, ten jsme snědli ale po cestě, takže jen ty fotky z procházky po ZOO. Tam bych mohl být denně. Ta první je trochu rozostřená. Zastihli jsme ho právě při jídle. . . . . . . Neni roztomilej? Škoda, že si ho človek nemůze pohladit. .

Já bych neměnil nic, všechno zlé je k něčemu dobré a aspoň ta vichřice pročistí vzduch. K té vichřici se ještě vrátím na konci článku a teď k těm otevřeným dveřím jedné neděle 28.září, kdy se otevřely dveře do Nosticova paláce, kde sídlí miunistr kultury. To jsem si nechtěl nechat ujít, protože jsem na ty prostory byl zvědavý jako ostatní Pražáci... a proto jsem i musel vystát asi hodinovou frontu. . Pracovna a pracovní stůl ministra. . . Obrazázna. . . Bývalá konírna změněná v kavárnu. Ale to nebyly jediné otevřené dveře, protože přes léto jich bylo po Praze otevřeno několik. Třeba metro Blanka, jak jistě víte a tak jsem si říkal, proč bych neotevřel dveře i já... do svého života každý den, tak jak to bylo. Kdo chodí na můj blog už pár let dobře ví, že rád provokuji. Pak se rozproudí diskuze a aspoň se něco děje. Jinak většina blogú ukáže jen kytičky, nebo nějaké stavby, člověk jim to pochválí a to je asi všechno... Taky rád fotím kytičky, kdo je nerměl rád, ale to mi jaksi nestačí. M...

Jak jsem tu včera psal, byl se s Maruškou podívat do města a na Příkopech byla výstava nových škodovek. Měli to krásně osvětlené a tak nás to tam hned vlákalo. Těch škodovek tam bylo několik, ale ta ústřední byla neobvykle zelená. Ta by se jistě líbila Bohunce, ta má ráda všechno zelené, chodí v zeleném a sbírá i žáby. Moje bývalá láska, která se se mnou rozešla, její jméno jsem tu nikdy neuvedl a vše o ní jsem tajil, tu jsem opravdu miloval a byl jí i věrný (to se jistě bude některým ženám na blogu líbit, že mne nechtěla... ale mohu je ubezpečit, že se nerozešla kvůi mně osobně, ale měla k tomu jiné rodinné důvody a zůstali jsme nadále kamarádi) měla zelenou škodovku. Vždy, když zahlédnu zelené auto, tak se mi vybaví to její. Takže ta zelená škodovka a tady ji máte. . . Ten její zadek se mi moc nelíbil. Mnohem hezčí pozadí má Marcelka. A tady je koze ve stánku, který stál naproti. S tou ženou jsem se bavil a říkám jí, že to byl pro mé spolužačky přímo horor, tedy ta koza, a ona na to,...