Kreperat

Samozřejmě, kdo bydlí v Praze, a asi i v celých Čechách, mi bude odporovat a napíše, kdeže to slunce je. Nad Prahou visel po celý den smog s minimálně padesáti odstíny šedi... to záhy uvidíte i na fotkách, ale jsou lidé, kteří to slunce v sobě opravdu nosí a prozáří jim celý den. Podobně jsem se cítil včera i já. Je to nakonec snadné, stačí se jen na to slunce naladit. M.odjela na služební cestu do Ostravy, ktakže jsem toho využil a zajel za mým nakladatelem, který je současně i můj dlouholetý kamarád. Tam jsem ve skladu pak zahlédl haldu svých knih, ty uvidíte taky na fotce, jejich nové vydání, které zrovna přivezli z tiskárny. Asi bych lhal, kdychy neřekl, že mne ten pohled na ně potěšil... už jen to vědomí, až se rozvezou, že přijdou mezi lidi, kteří je vezmou do ruky. Navíc jde právě do tisku jiná kniha, o vltavínech, na které jsem se podílel. Potom jsem sedl na autobus a zajel za Jitkou do jejího krámku. Měla zrovna odpolední pauzu a tak jsme si vyšli i přes to nevlídné počasí na ...

Národní třída bez života jak to o víkendu v Praze bývá a počasí šedé jako polní myška, ale přesto jsme se na procházku vydali. Věnce a svíčky tam stále jsou (český národ je svíčkovej, jakoby nic jiného nedovedl) a jedna žena, jak ji můžete na fotkách vidět, se je zrovna pokoušela vzřísit. Samozřejmě jsem tam vzpomněl i na to pondělí, kdy byla Národní třída plná a hýřila červenými barvami, kartami proti Zemanovi. Tak tedy o něm ještě jednou. Někomu se to tady zase asi nebude líbit, co o něm, pravdomluvném a nebojácném (jak o sobě rád prohlašuje) opět řeknu, ale nepopiratelným faktem je, že rozděluje národ, i když sliboval že ho spojí. Kdyby nebyl tak opojený alkoholem a mocí, musel by vědět, že ten národ při své povaze nikdy nespojí, protože tak to českým národem je, že jsou tu "dva národy" proti sobě. Že vyhrál ve volbách, je to s odstupem času i přirozené, protože většina lidí jsou skutečně plebejci a on je jejich zrcadlem. (O těch plebejcích jsem tu už loni na blogu psal). ...

Fotil jsem Týnský chrám přes kaluž a tyhle holky se nade mnou zastavily co prej dělám (pošklebovaly se mi že si nabírám vodu foťákem) a tak jsem se s nimi dal do hovoru. Řekly mi, že jsou ze Šumperku a že si prostě vyrazily do Prahy a jestli jim udělám fotku na památku. Bohužel jsme pak zamluvili kam ji mám poslat a snad se tu třeba i najdou. Takhle vlastně se často s mnohými lidmi seznamuji... při focení na ulici. Někdy i lidi i oslovím, jestli si je mohu vyfotit, když jsou něčím zajímaví (jako třeba ta těhotná Španělka, která tu nedávno byla) a oni jsou obvykle pro. Takže abych zase moc nepovídal, tady jsou ty fotky. . . . Tahle je úmyslně otočená. To jsou ony, jak se ke mně ženou. Ještě vám ukáži pár nočních. Pak jsem se zastavil u Pavly, která prodává na Karlově mostě. . . . Hara Krišna na Václaváku. Hezkou neděli. .

Teď v zimních měsících mi to nedá, abych téměř každý večer až do noci nebloudil po Praze a nefotil... jen z ruky a bez blesku. Aspoň pro mne to má velký půvab, vzláště když courám s M...a vzájemně se zahříváme. . . . Třeba taková noční Vltava, ta mne nikdy neomrzí. . I na Staroměstském náměstí najdu pokaždé nějaký námět a fotím ještě a ještě jednou. A až v pražských uličkách napadne sníh, romantika pur. .

Na Karloivě mostě neroste jen rozmarýna, jak se zpívá, ale někdy i těhotenské bříško. Nakonec jak každý Pražák ví, Karlův most má dobrou energii a proto se tu lidé tak rádi líbají a jednou jsem tu i viděl (a fotkou dokumentoval) jak muž v kleče žádá svoji milou o sňatek. Třeba i to dítě se tu jednou počne... ale o tom, pokud vím, nejsou žádné prameny. Každopádně navečer jsem tu potkal mladou Španělku ( i se svým mužem), která tu vyšpulila bříško a nechala od lidí na něj psát a současně rozhodovat, jaké z těch třech jmen by měla dát dítěti. Tak to se už asi nedozvíme, které z těch jmen bude pro to miminko šťastné, nicméně tohle se moji přítelkyni (nevím jak vám) moc nelíbilo. A jestli se to líbilo a bude líbit tomu dítěti, to asi řekne až se narodí a dostane rozum. . . . Tahle žena asi bude taky taková Anička (v předchozím článku) nebo prostě jen poblázněná z laktózy. .

Včera jsem tu měl návštěvu Aničky, holky s krásnými důlky ve tvářích a protože je povoláním kuchařka, napadlo mne poprosit ji, zda-li by mi neuvařila knedlíky... a byla pro. Na rozdíl ode mne a od M. dělá je z hrubé mouky, tu dávám do bramborových knedlíků a tak jsem byl docela zvědavý jak se jí povedou. A byl jsem skutečně krásně překvapený. To zelí jsem dělal já a trochu se i přičmoudlo, přetože jsem se mu moc nevěnoval. To červené víno se k tomu nehodilo, ale nic jiného kromě vody jsem doma neměl. Anička to nemá zrovna v životě snadné. Trpí maniodepresivními stavy, podle jejích slov jako herec Kopecký a bez tabletek to u ní nejde. Při jejím mladém věku je už v invalidním důchodu. Nedávno se taky pár týdnů léčila v Bohnicích, kdy to zase na ni padlo. Jak víte, tak jsem tam byl před několika dny, i když jen na procházce. Kromě těch depresí má Anička ještě jinou "vadu" a tu mi raději řekla hned, abych se třeba nezalekl, když na mne vyjede. Abych upřesnil to "vyjede"...

Dnes jsem byl celý den s M. a tak jsem toho moc nenafotil. takže vám mohu jen ukázat co jsem pro ni uvařil k obědu. Nastavovanou kaši ještě nejedla (normální bramborová kaše s kroupami, česnekem a majoránkou), protože ji její mamina nikdy navařila (zato moje ano) a byla na ni zvědavá. Moc jí chutnala. Jestli tu vidíte, že je tam kromě cibulky i špek, ten si k tomu koupila, protože nejen že nejím maso, ale ani ho chci kupovat (i tím se člověk podílí na zabíjení zvířat), ale protože jsem vůči jedlíkům tolerantí, vyjímečně to, když to někdo už koupí, i sním. Ale vrátím se ještě k pondělku. Ten průvod na Hrad byl mirumilovný, neobešel se bez nějakého násilí, ba naopak lidé si to v pohodě užívali a byli veselí, zatímco těch pár zemanů, převážně starší lidé, podle toho co jsem slyšel, byli dost ve svých slovních výpadech agresivní. Doslova žádali, aby je policie obestavěla a chránila prý před tím davem... a ti pak prošli kolem nich jen se smíchem a ukázali jim jen ty červené karty. Mohu vám ...