Kreperat

Nevím jestli znáte ten skupinový obraz od Rembrandta, ale prostě mi to při pohledu na ně napadlo. Taky mi tam pózoval racek. Zastavili jsme se u Pavly, chudinka se tam třásla zimou. Ve Vojanových sadech se fotilo. . . . Ten buk, doufám že je to buk, je tam opravdu krásný. . K tomu buku takový protiklad, torzo. Na Vojanovy sady nedám dopustit, jsem tam skoro denně. A na závěr krásná policajtka na Klárově. Tam sedneme na metro a končí naše procházka. .

Včera bylo pošmourno a docela mrazivý vítr, ale to nás s M. přesto neodradilo, abychom si nevyšli po Praze. Nevím jestli víte, ale současně s novým obchodním domem ve Spálence byla odhalena hlava Kafky od Černého, která se skládá a i stále mění z takových kostek. Nezdá se vám že je podobná Havlovi? To by asi Klause nepotěšilo a jistě by rád jednou taky takovou měl. Kromě toho vám ukáži pár fotek jako třeba kalinu, která kvete ve Vojanových sadech... prostě vypadá to tam stále jako na jaře. . Překrásně voní. Když si přinesete jen tento květ domů, provoní vám celý byt. . . . . . Vestibul toho obchodního domu... ... pak galerie na Národní třídě ... ... a noční romantická ze Starého Města nakonec. .

Ještě v srpnu jsem manžela milovala a myslela jsem si že to ještě nějak slepíme a bude to všechno jako dřív. Těch dvacet let člověk nemůže z paměti vymazat. Když se tak nad tím zamyslím, začalo to v době, kdy nám zemřel pes a přestali jsme ho společně venčit. Najednou jsem na něm viděla, že je myšlenkami někde jinde a když jsem mu něco vyprávěla, třeba co bylo nového v práci, ani mne neposlouchal, nebo jen na půl ucha. Říkala jsem si, že to asi bude moje vina, že se prostě se mnou nudí. Dojedl oběd nebo večeři, vytratil se z domu a šel za kamarády do hospody. O sobotě nebo v neděli jsme si stále občas sice vyjeli na kolech jako dřív do přírody a taky jsme skončili na nějakém tom palouku, ale bylo to víc a víc vzácnější... až nakonec začal jezdil sám. Trápila jsem se, pochopitelně jsem se trápila, ale nechtěla jsem mu to dávat najevo. A asi někdy v té době se mi do života připletl jeden muž, ON. Nijak jsem se jím zpočátku nezabývala, že bych si s ním měla něco začít. To by mne nenapadlo...

Stojí u Národního divadla. . . Docela by mne zajímalo jak se na to její prso dostal. Asi si přinesl z domova štafle. Naproti Národního divadla stojí Slávie, kavárna intelektuálů, kolem které jsem jako dítě chodil s posvátnou úctou. Později jsem tam chodil s přáteli na kafe a jak dopadla... teď tam dostaneš vepřový bůček. Zeman tam nechodil i když na ten bůček by dnes asi šel.... časy se prostě mění. .

Samozřejmě, kdo bydlí v Praze, a asi i v celých Čechách, mi bude odporovat a napíše, kdeže to slunce je. Nad Prahou visel po celý den smog s minimálně padesáti odstíny šedi... to záhy uvidíte i na fotkách, ale jsou lidé, kteří to slunce v sobě opravdu nosí a prozáří jim celý den. Podobně jsem se cítil včera i já. Je to nakonec snadné, stačí se jen na to slunce naladit. M.odjela na služební cestu do Ostravy, ktakže jsem toho využil a zajel za mým nakladatelem, který je současně i můj dlouholetý kamarád. Tam jsem ve skladu pak zahlédl haldu svých knih, ty uvidíte taky na fotce, jejich nové vydání, které zrovna přivezli z tiskárny. Asi bych lhal, kdychy neřekl, že mne ten pohled na ně potěšil... už jen to vědomí, až se rozvezou, že přijdou mezi lidi, kteří je vezmou do ruky. Navíc jde právě do tisku jiná kniha, o vltavínech, na které jsem se podílel. Potom jsem sedl na autobus a zajel za Jitkou do jejího krámku. Měla zrovna odpolední pauzu a tak jsme si vyšli i přes to nevlídné počasí na ...

Národní třída bez života jak to o víkendu v Praze bývá a počasí šedé jako polní myška, ale přesto jsme se na procházku vydali. Věnce a svíčky tam stále jsou (český národ je svíčkovej, jakoby nic jiného nedovedl) a jedna žena, jak ji můžete na fotkách vidět, se je zrovna pokoušela vzřísit. Samozřejmě jsem tam vzpomněl i na to pondělí, kdy byla Národní třída plná a hýřila červenými barvami, kartami proti Zemanovi. Tak tedy o něm ještě jednou. Někomu se to tady zase asi nebude líbit, co o něm, pravdomluvném a nebojácném (jak o sobě rád prohlašuje) opět řeknu, ale nepopiratelným faktem je, že rozděluje národ, i když sliboval že ho spojí. Kdyby nebyl tak opojený alkoholem a mocí, musel by vědět, že ten národ při své povaze nikdy nespojí, protože tak to českým národem je, že jsou tu "dva národy" proti sobě. Že vyhrál ve volbách, je to s odstupem času i přirozené, protože většina lidí jsou skutečně plebejci a on je jejich zrcadlem. (O těch plebejcích jsem tu už loni na blogu psal). ...

Fotil jsem Týnský chrám přes kaluž a tyhle holky se nade mnou zastavily co prej dělám (pošklebovaly se mi že si nabírám vodu foťákem) a tak jsem se s nimi dal do hovoru. Řekly mi, že jsou ze Šumperku a že si prostě vyrazily do Prahy a jestli jim udělám fotku na památku. Bohužel jsme pak zamluvili kam ji mám poslat a snad se tu třeba i najdou. Takhle vlastně se často s mnohými lidmi seznamuji... při focení na ulici. Někdy i lidi i oslovím, jestli si je mohu vyfotit, když jsou něčím zajímaví (jako třeba ta těhotná Španělka, která tu nedávno byla) a oni jsou obvykle pro. Takže abych zase moc nepovídal, tady jsou ty fotky. . . . Tahle je úmyslně otočená. To jsou ony, jak se ke mně ženou. Ještě vám ukáži pár nočních. Pak jsem se zastavil u Pavly, která prodává na Karlově mostě. . . . Hara Krišna na Václaváku. Hezkou neděli. .