Kreperat

Majá taška M. s mobilem a doklady je na světě a dokonce i s celou hotovostí přes tisíc korun... Nejspíš jí nebyla ukradena, ale prostě ji v Kauflandu vytratila. Každopádně je zajímavé, že ty věci ten obchod na policii předal až víc jak po týdnu a přestože jsme oba na ten telefon několik dní volali, nikdo ho nezvedl a neřekl nám, že si to máme vyzvednout. Bylo tam její jméno a přesto teprve až včera police dala M. vědět, že si to má u nich vyzvednout na Násirově náměstí. Ten plánek, který vidíte na fotce, jsme bohužel neměli sebou a bohužel jeden člověk na stanici autobusu nám ukázal špatnou cestu, dokonce opačnou, a tak jsme dobrou hodinu obcházeli celé Modřany (nikdo pořádně nevěděl kde to je) než jsme to Násírové náměstí, navíc až na kopci, našli... a byli jsme už pak i pořádně nasraní. . Ale konec dobrý, všechno dobré a ještě vám ukáži tu Johnovu zeď. Už není bílá a rychle se plní malůvkami, ale přesto je té staré škoda. . . . . . Přibyl tam i Zeman, jak jinak. Včera prohlásil, že ...

Včera jsem obědval u M.pod dohledem její fenky. V jejích očích jsem vetřelec, dává si přiede mnou náležitý odstup a v lásce mne ta žárlivá ženská zrovna nemá. Nebo je to tím, že jsem vegetarián a nebudou kosti? Ráno byla mlha, že by se dala krájet, ale pak padla a bylo krásné nebe. Rozjeli jsme se do Prahy, prošli Staroměstském náměstím, podívali se na zvířátka a pak k Vltavě a docela škoda, že jsou ty dny tak krátké. Než se člověk rozkouká, je tma. . Lidí tam bylo málo a ta zvířátka se očividně nudila. Pamlsek nebyl. Z Karlova mostu byl krásný pohled na západ slunce. Nejen Praha je zlatá, ale i Vltava. Možná tak trochu víc měďěná... . . ... a pokaždé podle úhlu pohledu, trochu jiná. Každopádně to byl krásný pohled a krásná procházka. . . Ve vojanových sadech i v té zimě krmila pávy ta jejich "maminka". A nebyl jsem jediný, kdo ji fotil... pro každého turistu je tam jako modelka. Jaké asi překvapení mi přinese dnešní den. I vám přeji aby byl krásný. .

Poslat ho do prdele, ale protože jsem slušně vychovaný člověk, nejsem schopen to říct. Nepříjemní lidé se nám často staví do cesty, navíc jsou houževnatí, drží se nás jako klíště a nejme schopni jim to zplna hrdla říct a vlastně trpíme tím sami. Dusíme se tím a připravujeme se o zdraví. Často s nimi musíme vycházet jen proto, že jsou naši příbuzní, nebo kolegové v práci. To je tady každá rada málo platná. Docela těmto liderm závidím, že neznají ohledy a klidně řeknou co se jim zrovna hodí a ani nepomyslí, že tím někoho raní, anebo aspoň mu zkazí náladu. Je pak těžké s takovými lidmi i komunikovat. Jsou navíc přesvědčeni o své "pravdě" a tu jim nikdo nevymluví. Další věcí je to, že kdybych přeci jen v sobě našel odvahu a řekl co si o nich myslím, ještě víc bych je rozvášnil a bylo by to jako lít olej do ohně. Nejhorší na nich je ten jejich fanatismus a zápal. Takových lidí nejlépe se stranit. Při psaní tohoto článku, ani nevím proč, vybavilo se setkání v Německu s jednou starš...

Není to dávno, co jsem tu měl na blogu článek o něm i s fotkami, protože jsem štěstí mu být na dosah ruky a překvapily mne tehdy nelichotivé komentáře jednak vztahující se k jeho osobě, že je nenažraný a taky ke katolické církvi. Lidé se často moc domýšlejí, aniž neví o co jde a neznají skutečnost. Duka byl pronásledovaný disident, dílem se zasloužil aby bylo v Čechách lépe a skončilo se s totalitou, zatímco většina národa jen mlčela, nechtěla nasazovat svoji kůži a čekala až to za ně vybojuje. Na to se dnes docela zapomíná. Pochopitelně taky se lidem nelíbí, že církev dostala zpátky majetek, který jí komunisté po Únoru sebrali. Je v tom velká záviost a to bychom nebyli Češi. Kdyby se jejich majetek mezi lid rozdělil, byl by v několika měsících rozkradený. A samozřejmě je mezi lidmi i všeobecná domněnka, že si duchovní tady žijí jako prasata v žitě. Takže konkrétně jak na tom kardinál Duka je? Má 18 tisíc měsíčně čistého, 8 tisíc mu stojí skromný dvoupokojý byt, 3 tisíce jídlo ve spole...

Nevím, jestli se na to na Primě díváte, ale pro neznalé sejde se u stolu pět lidí, každý den jeden vaří a ostatní mu to kuchařské umění oceňují. A ono je tam opravdu prostřeno, ovšem ani ne tolik těmi jejich chody, jako hlavně jejich charaktery. Proto se na to občas dívám a vlastně nějaký ten recept se mi taky hodí. Nejvíc se poslední dobou vyznamenala devatenáctiletá Darja Zajčenko, takovej zajíc se zastydlou pubertou a navíc Ruska. Že vařit neuměla, to ji ani tolik netrápilo, ale hlavně se potřebovala pochlubit nevkusným, na hranici kýče, luxusním sídlem rodiny a svým typicky ruským sebevědomím. Nakonec když nebyla náležitě oceněna, že dokáže úpéci chleba, suveréně prohlásila, že ona to byla, která tam na celé čáře vyhrála. Takže typický ruský charakter. Je tam pochopitelně vidět i typicky český charakter, pokud to mohu s nadhledem komentovat. Žil jsem mnoho let v cizině, takže snad i mohu. Třeba ta lačnost po výhře, po penězích, že se někteří lidé nestydí "hrát" jak říkají...

Dívali jsem se na sebe a bylo to jako ve snu. A když stála tak blízko a políbila mne... patřil mi celý svět. Bylo to v srpnu, tak jsme se toulali celou Paříží a v té chvíli jsme přestali existovat. Stmívalo se... a pak, když slunce zapadlo za kostel svatého Eustacha, nám už bylo všechno jasné. Zašli jsme spolu do nedaleké vinárny, bál jsem se toho co bude dál, měl jsem takový strach. Věděl jsem, že když s ní půjdu do jejího pokoje v hotelu, všechno se nenávratně změní. Všechno! Cítil jsem, že takovou lásku člověk potká jen jednou v životě, to se pozná... Chutnala sladce... "Ne ne, jen zůstataň ležet, chci se na tebe dívat, pořád, abych se tě mohl zapamatovat, jsi tak krásná, pane Bože, copak takové štěstí může ještě existovat? Víš co pro mne tahle chvíle znamená, víš že když jsi se mnou, nic jiného už pro mne nemá smysl. Jsi to jenom ty. Odposť, že ti to říkám, nemohl jsem jinak, zlobíš se na mne?" "Ne proč?" "Nejspíš tě to už nudí" "I já tebe miluji....

Pohádku o Mikuláši a Jitce vám tu vyprávět nebudu, ale včera nechodil jen Mikuláš s čerty a anděly. Byl totiž i svátek Jitky. M.mi odjela na služební cestu do Českých Budějovic, takže jsem tu zůstal sám a měl tedy i čas se u Jitky zastavit a popřát jí. Jitka má krásná prsa a když do nich vnořím nos, nadherně to tam voní. Včera po vanilce, nebo se mi to jen zdálo? Proto se i rád u ní v obchůdku často zastavím. Udělala mi kávu, počkal jsem až jí to tam skončí a vydali se ruku v ruce po noční Praze. Nevím, jestli to bylo tou záplavou lidí v ulicích, ale bylo krásně teplo a tak jsme si to i náramně užívali. A nebyli jsme to asi jen my. . . . . . . . Na Staromáku byli v pohotovosti policajti, aby nás snad chránili před kapsáři. . . Jsou tam jako obvykle i zvířátka. . . Hezký víkend vám všem přeji. Přijeďte do Prahy, je tu fajn. .