Kreperat

Někdo z vás mi tady psal, že mám kuchařky, které o mne pečují, ale opak je pravdou, já jsem ten kuchař a pečuji o ně. Poslední dobou mám i docela fofr, že ani na blog nemám čas... To není docela lehké všechny ty moje ženy náležitě zasytit. Nic nestíhám. Nevíc mne samozřejmě zaměstnává M., která sice tvrdí, že ná dietu (ani ji nepotřebuje), ale přesto sní jako za nás dva. Včera jsem pro ni uvařil bramborovou polévku a pak zapečené brambory... samozřejmě bez masa. Je v nich celer, mrkev, pórek a nakonec vajíčko rozmíchané se smetanou a s nivou. Samozřejmě jsem to vyfotil, celé pochody přípravy, takže tady je máte. Jediné co M.dělala byl ledový salát... . . Fotku jsem musel střihnout, protože M. obvykle jí "nahoře bez" abych z toho taky něco měl. .

... a tak jsem si ho s M. i krásně užívali. Nejdřív jsme se jako obvykle zastavili na náplavce u labutí a pak přes Karlův most dál po Praze. K večeru (vlastně kolem čtvrté, to už se stmívá) mne napadlo zatáhnou M. ještě do jiného kostela, který neznala. Šlo o kostel sv. Ignáce na Karlově náměstí o které jsem věděl, že má taky betlém, ale nejen ten, je tam i Marie ve skále. A musím říct, že se v tomto kostele M. nejen líbilo, ale byla z té krásy tam přímo nadšená a nemohla se odtud odtrhnout. Sedli jsme si tedy na pár minut a v tichu rozjímali... a taky jsem ji tam, nedalo mi to, políbil. Co myslíte, hřešil jsem? Ještě jsem vám zapomněl říct, že mne hned prvního ledna i ostříhala, ale křídélka to nebyla. Má mne ráda takovým jakým jsem. Když jsem vyšli, už se rychle začalo stmívat a den přestal být, aspoň co se týče barev, malovaný... a navíc začalo mrznout. Takže rychle domů do tepla. . . . . . . . . Přeji i vám takový malovaný den... .

Jistě vás to napadlo taky a máte pocit, že vám toho člověka někdo vyměnil a rázem je všechno jinak. Mohl bych tu zase psát o své ženě, jak ji ta její sekta proměnila, ale to už bych se jen opakoval a už vám bych s tím jistě lezl na nervy. Podobně je na tom jedna moje přítelkyně, která se s tou proměnou jejího může taky stále nemůže smířit. Obvykle teprve když o něco jde, zejména při rozvodech o společný majetek, lidé se projeví v pravdivém světle a jen žasneme. Ta osoba, kterou jsme milovali je najednou docela cizí ženská nebo chlap a jen se podivujeme, jak jsme s ní mohli ty dlouhé roky vydržet. A právě o tom jsme i včera s M. diskutovali, kde je asi zlom se ti lidé tak odcizí. Většinou je na vině nějaká třetí osoba, která se prostě do našeho vstahu přimotá a toho dotyčného svede. Tu bychom taky mohli navat jako tajemnou a někdo by mohl říct, že je to samotný zosobněný ďábel. Omámí nás, všecho co vám bylo drahé zahodíme a kráčíte jako slepci za ním... do pekla. Včera jsem vyzvedl M. j...

Polyamorie, pro ty, kteří to slyší poprvé, je vztah kde má muž či žena více než jednoho partnera a všechny strany jsou s tímto stavem věcí srozuměny. Tomu je věnovám článek v posledním Reflexu a to jsem dosud netušil, že jsem takový milovník nového trendu... že jsem tak pokrokový. Samozřejmě, není to vhodné pro každého. Člověk musí být otevřený a pravdomluvný, nic nezatajovat a taky všem dopřát to samé, co sám od jiných vyžaduje. Taky nesmí být žárlivý, vlastnický a rád se s každým o vše podělí. Musí taky v klidu obstát předsudkům a útokům monogamních lidí, kteří jsou přesvědčeni, že je to nemravné a zavrženíhodné. Na rozdíl od pevného svazku, to mi snad neupřete, je to svobodné rozhodnutí nesobecky sdílet každou slast a potěšení a tedy se i o to podělit. Jen v USA je podle statistik víc jak půl milionů polyamorických párů a dokonce i v Čechách se jich pár najde. Třeba Karel Janeček s přítelkyní Markétou a i Miloš Kopecký byl takový průkopník. Abych tu nemluvil jen o jiných, měl bych s...

Kašel není rozhodně nic příjemného, ale taky se to dalo přežít. Začalo to v době Adventu zánětem čelních dutin a pak se mi to začalo uvolňovat do plic, čehož následkem byl dlouho trvající kašel. Při té příležitosti se mi vybavila jedna psycholožka (tuším z Litvy), jejíž knihy moje žena jeden čas studovala (a taky jim věřila), která tvrdila, že každá nemoc má původ v psychických problémech (jak víme, psychosomatické) a můžeme je snadno rozpoznat a následně léčit podle podle toho kde zrovna cítíme bolest. Například když nás bolí zuby, máme někoho plné zuby, když nás bolí noha, nejraději bychom někomu s chutí nakopali prdel, když nás bolí játra, máme nenávist plnou žluči, bolesti močové měchýře, jsme s prominutím vychcaní, zácpu, měli bychom se konečně dotýčnému vzepřít a všechno mu po lopatě z plna plic říct, což se týká i toho mého kašle. Prostě se tím pořád dusíme a dokud to ze sebe nevyklopíme, nedojdeme pokoje. Abych se vrátil k počátkům mých zdravotních problémů v adventní době (je ...

. . . . . . . . . . . . A na konec jsme došli až na Václavák, tam jsme sedli na metro a jeli ke mně domů. .

Ne nadarmo se smrt zabrazuje jako žena s kosou. Nejenže se nás snaží zprovodit ze světa, ale i nejrůznějšími způsoby otrávit, někdy samy sebou, jindy zase třeba svým kuchařským uměním. Podle statistik je taky dokázáno, že my muži umíráme dřív a ony nás přežijí. Zase tady sice na sebe pletu bič, protože převážná blogerů jsou ženy, ale nedá mi, abych nenapsal, co si o tom všem myslím. Já opravdu odešel od své ženy a zachránil si tak život. A pak jsem skutečně okřál... i když, to musím přiznat, zase v náručí jiných žen. Když se chlap souží, nemůže se ženou vydržet a problémy nemají konce, zanechává to u něj následky na zdraví, což je nepopiratelné. Jediná záchrana je pak odejít. Naštěstí, až na nějaké maličkosti, jako je žehlení (ostatní jiné maličkosti tu raději nebudu rozebírat) jsem ve všem soběstačný a té nabyté svobody si náležitě užívám. Třeba strašně rád vařím, což mi moje žena zakazovala (namyšleně se domnívala, že je aspoň v tomhle lepší) a tak jsem zase opět, jako za svobodna, v...