Kreperat

... už jen proto, že odpadnou procházky. Nakonec jsem aspoň vzal deštník a šel nakoupit. Další švestky, kilo za 12,90, brambory a polohrubou mouku, protože mi došla. Kolem desáté mi z práce volala Maruška, že kvůli počasí přijde až večer a tak jsem si vlezl znovu do postele a otevřel si Alenku v říši divů, že si pár řádek zase přečtu... a usnul jsem. Moc jsem toho pak přes den neudělal, jen jsem přemýšlel, jestli mám zajít k Jitce. Ale to deštivé počasí mne odradilo. Před šestou jsem dostal sms od Marušky, že nepříjde a že to posuneme na zítra. Nic jiného jsem od Marušky nemohl ani čekat, přestože jsem ji v podělí na procházce hodinu vštěpoval, že nemá odvolávat naše schůzky až večer. Zavolal jsem tedy hned Marcelce, jestli nechce přijít na kafe, nebo na skleničku vína. "Proč jsi mi nezavolal aspoň přede dvěma hodinama", řekla, "docela jsem se nudila, nevěděla jsem kam mám jít a tak jsem z Prahy odjela k bratrovi." Proč mi Maruško tohle děláš? v duchu jsem povzdechl...

Ztratil jsem se už několikrát... Poprvé, jak vím z vyprávění rodičů, už jako moc malé dítě a kde mne pak našli, tomu asi nebudete věřit. V kostele! Je fakt, že si na to nevzpomínám, jen si to dokáži představit, ale zato si pamatuji každou moji lásku, každý okamžik, který jsem s tou kterou dívkou nebo ženou prožil. Jejich jména mi sice už vypadla z hlavy, ale zato jejich chůzi, melodii hlasu a dokonce i jejich vůni (i chuť jejich úst) si dokáži intenzivně vybavit. Na to se prostě nedá zapomenout. Ale abych tu zase tolik nebásnil, řeknu vám raději jak to bylo včera. Maruška mne svojí nespolehlivostí natolik rozhodila, že jsem nemohl usnout. Nemám rád lidi na které se nedá spolehnout. Mohl jsem ji taky zavolat a vynadat, abych to ze sebe dostal, ale to není moje povaha. Abych se moc tím převalováním po posteli tedy netrápil, vstal jsem a šel jsem si upéct švestkový koláč. Prosím v půl druhé ráno. Pro mne žádný problém, protože si mohu ten promarněný spánek dopřát přes den. Ten koláč ve sk...

Probudil jsem se kolem deváté, udělal si kafe, chvíli při něm relaxoval, přečetl si dalších pár stánek v Alence v kraji divů a pak si už jen říkal, čím mne asi den překvapí. Počasí sice nebylo nejlepší, docela silně foukal vítr a spadlo dokonce i pár kapek. Většinou sice nic neplánuji, ale kolem čtvrté se měla u mne zastavit Maruška a chtěli jsme se po dlouhé době někam projít. Takže jsem na ni čekal doma a abych ji něčím až přijde potěšil, napadlo mi udělat pár bramboráků, které má ráda. Mezi tím co jsem se dělal, volala Jitka a tak jsem se ani nenudil, když jsem u nich stál. Padly čtyři a nic, Maruška nikde a až teprve před pátou od ní sms, že je unavená, ospalá a že nepřijde... a že to necháme na zítra. Nic mne hned tak nerozčílí, ale tohle bylo pro mne už moc... a nebylo to poprvé. Tisíckrát jsem jí říkal, že by mi vůbec nevadilo, kdyby nemohla, dala mi zprávu aspoň v poledne. To bych se mohl s někým jiným domluvit na schůzce a nezabil bych tím čekáním celý den. Ve dvě mi dokonce n...

... od mých kamarádek a přítelkyň, chtěl jsem zůstat doma, uklidit, vyprat a potom jen relaxovat, ale všechno dopadlo nakonec jinak. Vždycky je to jen ve hvězdách, jak ten den skončí. Kolem poledne, když jsem věšel prádlo, volala Jitka, jestli nechci grilovat. Je zajímavé, že všechny moje ženy milují maso a mají pocit, že mne tím mohou pokoušet. Když jsem se v týdnu procházel s Marcelkou po městě, zastavovala se u všech obchodů s masem, aby se prý aspoň nadýchala té vůně a v pátek Jitka si zase provokativně koupila párek a provokativně ho přede mnou jedla a jestli mi bude bude pak od ní vadit polibek s chutí masa. Nejhorší je Maruška, ta bez masa nedá ani ránu... nejen že ho přede mnou denně jí, ale nechává si své zásoby v mé lednici v mrazáku. A takové jsou všechny. Ale jsou v tomhle jsou docela blávové, protože mne to nic nedělá a to jejich maso jim prostě toleruji. Jediné, čemu jsem nakonec neodolal, bylo vyjet do města. Na Václaváku hráli opravdu košíkovou. . Jen o pár metrů dál, s...

Tentokrát to naše toulání bylo opravdu až ke hvězdám. Ale přesto nebylo tak docela akční jako ve čtvrtek. Jitka nebydlí přímo v Praze, jen denně dojíždí, takže Prahu moc nezná. A aby ji lépe poznala, vybrala si aspoň na odpoledne dovolenou. V jejím obchůdku, když jsem tam v poledne dorazil, zase pilně kreslil její mírně postižený svěřenec. Kreslí jen auta a je z nich přímo nadšenej. Sedli jsme si pak na devítku a jeli se projít do Kinského zahrady. Musím se přiznat, že jsem si tam i zavzpomínal na holky, se kterými jsem tam byl. První byla Anička, pak Bohunka s Klárkou a jako poslední Viktorka. Všechny milé, krásné a každá jinak. . Pak jsme přešli na Petřín a sedli si do Růžové zahrady. Kolem čtvrté jsme usoudili, že bychom mohli něco snít, tak jsme se rozjeli ke mně domů, že si něco rychlého ukuchtíme. To byla vlastně jediná větší akce toho dne, tedy kromě těch špaget. Vařili jsme je podezřele dlouho. Abychom trochu vytrávili, kolem desáté jsme se vypravili do města na noční procházku...