Kreperat

Vsichni víte, jaké bylo vcera pocasí, ze by ani psa ven nevyhnal, takze jsme odpoledne zalezli s M. do postele s práním si pustit nejaký film a nejradeji o lásce. Po delsím hledání na mém rekorderu HDD jsem nasel nahrávku z února z roku 2011, kterou jsem si tehdy natocil. Jedná se o film o lásce mezi Nerudou a Karolinou Svetlou, v kterém hraje Nerudu Bartoska, dábla s andelskou tvárí, v tom mi dáte zeny jiste za pravdu, a Karolinu Bozidara Turzonovová, slovenská herecka, i podle jejího prízvuku to bylo znát, a natocil to v roce 1977 Otakar Vávra. Film je sice poplatý tehdejsí dobe, takze z Nerudy udelali skoro komunistu, ale film byl kazdopádne zajímavý. Karlina Svetla byla v té dobe uz vdaná, dobre zabezpecená manzelem a známý prazský milovník a záletník bez penez, Neruda, usiloval nejen o její lásku, ale i cest /c opet s háckem) a ona odolávala. Nevím jak to bylo ve skutecnosti, to se nikdo nedozví, ale doslo to mezi nimi, aspon v tom filmu, jen k polibkum a vzájemné milostné korespo...

... tak vám vydoluji neco z archivu, co jsem tu jeste neukázal. První fotku, která mi ted padla do oka, není tak stará. Je z Intersparu, kde jsem byl nakoupit s M. M. je masozravá a dokonce velmi, ale pri pohledu na tahle pulkilová kurata se zhrozila jak tohle muze nekdo jíst. Vzít jim zivot nez aspon trochu dospejí. Ale na druhé strane, jaký mají vubec zivot nekde v kleci. Smrt je pro ne vysvobození. Taky mláde, ale opicí, kdyz jsme byli nedávno spolu v prazském ZOO. Jeho pacinka. Jak uz jsem tu napsal, na rukách ujízdím. V rukách je vsechno... stisk blízké osoby (a to nás spojuje i treba na ulici), je v ní celý nás zivot jako na dlani (a na dlani ho skutecne máme), taky cím jiným bychom druhého pohladili, nez rukou a kdyz se nekam uhodíme, tak nás i dokáze lécit... . Takze kdyz jsme u tech rukou, napadá mi, jak rozdílné jsou ruce mých kamarádek... Moje velká láska, kterou jsem tu nikdy nepojmenoval, mela opravdu krásné ruce, sametové a teplé, ze uz jen jejích dotek byl jako pohlazení...

Zacalo to ránem, kdyz jsem se probudil a rekl si, ze bych se mel znovu podívat na auto a domluvit mu. Nejak jsem totiz v nedeli zapomnel, ze i to auto má dusi, má dokonce ctyri, a ze je dobré, kdyz nemá zrovna náladu, s nim promluvit a být k nemu trpelivý. Zkrátka a dobre, poplácal jsem ho po zadku, to já rád, a nemusí to by zrovna auto, chvíli v nem posedel a otocil klícem. A povazte, bez legrace, hned motor naskocil. Mozná jsem mu dal i trochu energie, které mám nadbytek, kdo ví. A tak jsem vyjel hned ven z Prahy, abych mu jednak dobil baterii a sebe jízdou v nem potestil. Moc rád autem jezdím. Jednak je to relaxace, ale i pocit svobody. Kolem druhé odpoledne jsem opet zajel naproti M. k její práci, navíc bylo, na rozdíl od predpovedi, krásné pocasí a tak jsme si zase dopráli procházku k Hostivarské prehrade... a nakonec jsme to vzali domu na ty buchty. I o práci jsme se podelili. M., zatímco delala kvásek na to testo na buchty, já ostrouhal brambory a dal se do bramboráku, na který ...

... která se mi, doufám, v nejblizsích dnech vyplní. Jsem zkrátka vecný (c je s háckem) optimista. Ráno, respektive pozdeji dopoledne, jsem s mým ceským pocítacem odjel za kamarádem mé nemecké kamarádky a vlozil ho s duverou do jeho rukou. Privítal mne s úsmevem, tak verím ze je to dobrý zacátek a ze pocítac bude pracovat jako novej... a vy se tu budete moci kochat dalsími fotkami, které se mi tu nastrádaly. Od neho jsem se na ceste domu zastavil u mého nakladatele a tam mne cekalo docela velké prekvapení. Nové vydání mých knih (trinácté) mel tam v kancelári slozené a byl na to krásný pohled, videt tu velkou hromadu najednou, nez to rozveze po obchodech. Jak uz jsem napsal, jeden den za mnoho nestojí a druhý nám to zase necím lepsím vynahradí. Nakonec jsem domu nejel a napadlo mi s jednou knihou zajet za J. a poptat se ji jak to má s tou krcní páterí. Ta moje masáz, dá-li se to tak nazývat, ji skutecne pomohla, ale pro zmenu jí zase bolely lýtka.... tak jsem se i do nich pustil. Ty zen...

... ale prezil jsem to ve zdraví. V sobotu vecer jsem se sel pro zmenu s M. podívat na ty akce Svetla po Praze, ale nakonec jsme ani nic nevidili, jen kostel sv. Ludmily na Míráku, ale bylo to aspon krásné. Z Mánesova mostu mela být v videní chobotnoce, lidé tam cekali dlouhé minuty a docela zbytecne. Podobne to dopadlo s roztanceným domem, kde mel neco ukázat Cerný, ale tam taky nic nebylo.... tak jsme jeli domu. Doma nás cekalo dalsí prekvapení... netekla voda ani studená, ani horká. Na záchod jsme sli do lesa, který není daleko, na nej koukáme z oken. Voda tekla az vcera v poledne. M. nám uvarila obed a chteli jsme si vyjet pak do prírody... prijdeme k mému autu a vybitá baterie. Ale to nás neodradilo, vzali jsme autobus a náhradní progam byla Zbraslav, kde jsem dlouho nebyl a M. vubec ne. Nejdrív jsme zasli do zámeckého parku, fotky budou az budu mít opravený ceský pocítac a pak jsme si vysli na Závist. To je památková rezervace a jedná se tam o praveké hradiste Akropole - oppidium...

Všichni víme, kolik je v Čechách rozvodů (a rozchodů, že jsou manželé právně stále spolu) a samozřejmě hodně žen pak žije bez muže a podle statistik je to téměř každá druhá. A každá z nich to pak řeší po svém, podle své povahy. Před pár týdny jsem se o tom bavil s J. a ta byla k tomu natolik bez předsudků otevřená, že mi řekla jak to s ní je. Žije bez manžela už aspoň deset let a dalšího nechce, protože si na svobodu zvykla (nemusí brát na nikoho ohledy a zařídit si svůj život jak chce) a je naprosto s tímhle stavem spokojená. A pokud si její tělo žádá své, vždycky se někdo najde a tyhle řeči, že žena jen z lásky si vezme chlapa do postele jsou pro ni jen falešné. Nakonec, podle ní, to často tak chodí i v manželství. Ti lidé vedle sebe žijí už léta bez lásky jako cizinci a přesto nakonec, čas od času, skončí v posteli. Je v tom nějaký rozdíl? Rozhodně je podle ní čestnější, než se nechat vydržovat manželem a bokem ho s milencem podvádět. Takže tak v kostce názor J. Jinak to kamarádství...

S houbami je to jako s lidmi a doufám, že mi snad všichni dáte za pravdu. Někteří lidé jsou stravitelní a je nám s nimi dobře, zatímco po těch jedovatých si tak akorát zkazíme žaludek. I tady je snadná pomoc. Pokud je neznáme, buď se jim vyhneme, nebo si je necháme od znalců určit, jako teď já. Snad mi vy pomůžete s rizikem, že mi tu třeba někdo poradí úmyslně špatně. Ani bych se nedivil. Takže co myslíte? Já bych řekl že jedlý hříbek, který je charkteristický dutou nohou. Jo, byl jsem včera ráno v lese, hned jak přestalo pršet, protože jsem si říkal, že při takovém počasí do Krčského lesa ani nikdo hned nepůjde... všechno bylo rozmoklé. A skutečně jsem tam nikoho nepotkal a bylo mi to i líto, protože bych se jinak někoho na tohle zeptal. Těch fotek z lesa mám víc, ale mám problém s ukládáním fotek, takže tentokrát jen tahle jedna. A co dál? Jel jsem domů, abych je dal do chladničky a zajel do města. V autobuse jsem pak tak trochu uvažoval nad tím, jestli mám dál pokračovat s tím deník...