Kreperat

Většina lidí, když se řekne Bohnice hned ví, že je řeč o blázinci, dnes se ten rozsáhlý areál jmenuje Psychiatrická nemocnice a včera jsem se konečně po letech rozhodl to tam navštívit a zavzpomínat si. Pokud si však myslíte, že jsem tam byl kdysi zavřenej a léčenej tak jste na omylu (nakonec každý je nějak něčím cáklej). Já tam chodil za holkou, která tam pracovala jako zdravotní sestra masérka... a ta mne léčila, i když docela jinak. Jak se říká, zvyk je železná košile, chodil jsem tam poté, kdyz jsem se s tou holkou rozešel (bydlel jsem nedaleko) zase s jinou, protože je tam v zahradách krásně... a vyzývá to přímo k procházkám. A jak jsem včera viděl, i ostatní lidé z vedlejšího sídliště tam i s malými dětmi na ty procházky chodí. Je to přístupné pro veřejnost. Tentokrát jsem tam chtěl zajít s M., ale ta neměla čas a tak jsem zavolal Dagmar, která bydlela nedaleko a zná to tam. Kromě té nemocnice jsem měl hlavně v úmyslu navštívit hřbitov (vidíte ho na mapě nahoře vlevo), kde byly p...

Jistě mi dáte za pravdu, že dnešní počasí taky nebylo nejlepší, navíc moje přítelkyně nadělávala pár hodin, které se mnou probendila (rád bych ji pomohl, ale nejde to) a tak jsem se tentokrát vydal do města sám. Každopádně jsem se bez M. nenudil, protože jsem měl sebou věrného kamaráda foťák. Už jsem tu několikrát i napsal, že lidé bez peněz a tedy bez jídla (a bez střechy nad hlavou) jsou jako holubi... táhnou do velkých měst, protože tam se vždycky něco k snědku najde a hlady nezmřou. A asi asi nejlepší svačinku najdou v Praze, protože tady je s mlsnými jazýčky hodně turistů... a co jim nejede, skončí v odpadkových koších. Tuhle ženu jsem už jednou (asi před měsícem) potkal... seděla v metru naproti mně. Večer jsem pak na těle objevil dva štípance a nejspíš od blech. Nic bych za to nedal, že se na pár minut přestěhovaly ke mně. . . . . . . Fotky jsou trochu mázlé, ale to víte... jen digitál, špatné světlo a zoom. Já vím, že to neomlouvá. .

Já mám vlastně každý den krásný a pokaždé si říkám, čím si je všechny vlastně zasloužím. Ale dnes byl opravdu den se vším všady nejkrásnější a plný radosti. Dopoledne M. uválela houskové knedlíky a dala je vařit a já se ještě jednou vydal za panem V. aby mi ještě dodal onen program na fotky, na který jsem byl roky zvyklý, povedlo se a teď mám dokonce v počítači programy tři... a mohu si vybrat. Není už jen to důvod k radosti? A potom jsem zajel naproti k práci za M., zdrhla z ní dřív a vyšli si zase k Hostivařské přehradě... a ani lehký déšť nás z té procházky neodradil. Miluji s ni ty procházky... a vůbec nám nevadí, že je to pokaždé stejnou cestou, ba naopak... jsou den ode dne krásnejší. Co byste řekli proč asi. . Tyhle fotky jsou dnešní... ... a tahle tuším z úterka, když svítilo sluníčko. Vlastně ani nevím, z jakého dne, protože jsme tam skoro denně. Tohle nejsme my, ale jedna milenecká dvojice... to nebylo dítě, jak se podle fotky zdá, ale dospělá žena. A pak jsme jeli ke mně dom...

Vcera odpoledne jsem se opravdu vydal na Hrad. Sice ne proti Zemanovi demonstrovat, případně mu vybít okna, ale jen proste na procházku, protože jsem si uvedomil, že jsem tam dlouho nebyl a navíc bylo krásně, skoro jak na jaře. Nemohu si pomoct, ale mám k němu proste averzi... ty jeho staré zlozvyky, jak točí vždycky hlavou a tváří se že všechno ví, na pravdu má patent a myslí si že je neomylný. Navíc ta jeho ctižádost dostat se na post presidenta... a když se mu to po dlouhé čekání konečně povedlo, tak se všem i mstí. Tihle lidé mne vždycky dokáži rozhodit. Každopádně, jak už jsem tu už napsal, bylo by hříchem, si za takového krásného počasí nevyjít. Vlastně to ani nebyl nápad můj, ale M., která se nikdy nemůže pohledem na Prahu nasytit. Byli tam samozřejmě i turisté (jako ta Japonka na fotce) a nescházela ani krásná nevěsta. Tu jste tu už taky dlouho neviděli. . . . . . . . . . . . . . . . . A vlastenecký jezevčík z Nerudovky na závěr. To bylo najednou fotek co? Bohužel se mi progra...

Jak tady mnozí víte, dvakrát mi tu byl pozastaven blog. Jednou to bylo kvuli fotce zenského prsu, která byla tak tmavá, ze to prso ani nebylo videt a byla navíc k clánku TT o prsu. Druhé pozastavení opet za fotku na níz byla tancící dívka, focená na verejnosti, a byly videt její kalhotky. Ukazte mi nejakou baletku, která by pri tanci neukázala své kalhotky, takze jen samé prkotiny. Jinak se tu na blogu vyjadruji spisovne a sprostá a vulgární slova nepouzívám. Nemám to taky rád a nesnásím, kdyz se takto nekdo vyjadruje. Kdyz ale prezident státu vysloví verejne ve sdelovacích prostredcích slovo k...a, to uz je opravdu vrchol. A panu Zemanovi by to melo projít, kdyz delá ostudu po celém svete? Tech faulu uz mel v minulosti víc. Nejenze zneucit sebe a prezidentský úrad, ale nás tady vsechny. Nemeli bychom ho taky pozastavit? Casto se ríká jaký je prezident, takový je i národ. Já ho sice nevolil, ale vetsina ano. A po pravde receno, ono na tom neco je a ani mne to neprekvapuje. Cesi, myslím...

Napsal jsem název clánku s velkými písmeny, protoze jméno Mileny mne k tomu svedlo... Milenka prece vypadá rozhodne líp. Pozvala mne vcera i pres pochmurné pocasí na odpolední procházku a tak jsem to i rád prijal, protoze u Hamerského rybníku, kde nedaleko bydlí, jsem jeste nebyl. Bylo uz skoro podvecer a na rybník pomalu padaly mlhy a tak jsem i fotil... ale ty uvidíte pozdeji. Byla to kazdopádne podzimní romantika pur... a abychom se vzájemne zahráli, drzeli jsme se za ruce a obesli jsme ho dvakrát kolem. On totiz není zase tak veliký. A taky, jak jinak, mluvili jsme o cemkoli, o mnoho vecech, taky o politice, jak si Zeman udelal s filmaru kamarády a zato si vyslouzili i rád a a nakonec jsme se dostali i k sektám, kterých je obzvlást v Cechách hodne... nejspís proto, ze je tu hodne atheistu, kterí taky zatouzí necemu uverit. Vlastne i Zeman si kolem sebe vytvoril takovou úzkou sektu, z které, kdo mu nesedí, musí z kola ven. Ale abych se vrátil k tem sektám. Její prítekyne se nechala ...

Pred pár dny jsem byl na návsteve u J., má krásnou sbírku grafik (i já je sbírám) a tak se nás hovor svezl na výtvarné umení... jak se nekterí umelci snazí prijít s necím novým, aby se prosadili a mnozí z nich za kazdou cenu, az je to úsmevné. Vsichni to známe z historie, ty ruzné smery pres secesi, imresionismus, kubismus a dalsí... vzdy neco nového na trhu az uz ani ten papír nebo plátno nepotrebovali a stali se tím dílem sami. A z toho jsme nejak samovolne presli i na politiku, ze nekterí lidé (a to je obvykle vetsina, pojmenovaná nekdy jako stádo, nebo ovecky) se proste nevzpírají a snazí se nejaký ten útlak, pokud je snesitelný, v ústraní prezít. Jako príklad muze být normalizace. Ta mensina naopak, riskuje proste vsechno, dokonce i svuj zivot. A pak jsme se dál bavili co je vlastne k tomu vede, ze se tak zarputile chovají. Mají uz takovou povahu, jít proti proudu a vlastne být tak nejak na výsluní, kdyz se o nich mluví? Nebo jsou opravdu tak presvedceni o tom co ciní a jdou za tí...