Kreperat

Láska s člověkem někdy pořádně zatočí, pokud si nenechá malou rozumnou zálohu, odstup, pro případ, že je tím druhým zrazen, odmítnut a řítí se pak do propasti. Někdo je taky až příliš citově založený, zatímco druhý to bere rozumně a moc se případným koncem nermoutí. Každá láska má dvě polohy. Na jedné straně radost a na druhé žal. S tím se prostě musí počítat a to k lásce patří. Ale abych přšel k věci. Za mých studentských let jsem měl jednu dobrou kamarádku, která sice nestudovala, ale chodila několik let s klukem, který studoval na vejšce... a finančně ho celou dobu finančně podporovala. Zkrátka a dobře, když dostudoval a dostal diplom, byl to hajzl, vybodl se na ni. Byl to pro ni ovšem šok a velká rána a nedovedla se s tím vyrovnat. A protože se mi i dřív často svěřovala, zavolala mi a dali jsme si schůzku. Vidím to jako dnes. Pozval jsem ji na večeři do Obecního domu (tam se k nám i vnutila provačka květin a tak jsem jí pár růží koupil) a snažil se ji nějak potěšit a rozmluvit něja...

... mně se tady líbí a každý den mi přinese nějakou radost a nějaké překvapení. Docela se divím, proč jsou někteří lidé tak zahořklí a nedovedou si dopřát co jim život nabízí. V neděli jsem si vyšel po Praze s Danou a na Kampě v jedné kavárničce nad Čertovkou jsem si konečně dal letošní burčák a Dana zůstala u kávy. . Pak jsme se vydali na Střelecký ostrov odkud je nejkrásnější výhled na Karlův most. . U Dany jsem pak dostal tuhle večeři. Špenát s něčím co jsou něco jako brambory. Dana to jedla taky, ale pak jsem měl po večeři i společníka, když umývala nádobí. A pak pro změnu jsem to byl já, kdo přistál v cizí posteli. Je rozhodně lepší než ta moje, na ní je člověk jak na moři, ale zůstat se mi na ní do rána nechtělo. Musel bych si taky, viz předchozí článek, žehlit slipy. A vůbec procházka noční Prahou, když není vidět člověka, je taková krásná dohra... A měl bych snad dobrovolně utíkat ze života? .

Den začal krásně, do okna mi svítilo sluníčko a tak jsem hned zrána vydal do lesa. Nádherný chladný vzduch a klid. Pak jsem tam ale potkal anonymní ženu, sama mne oslovila, ani se mne nebála a ptala se co jsem našel. Nenašel jsem nic, ale pochlubila se že má aspoň tenhle malý hříbek. Pak jsem už našel jen tohle bedlu a to bylo taky všechno. Bude aspoň řízek nebo v těstíčku? . Ve městě jsem potkal tuhle anonymní ženu a ta byla pro mne taky opravdu anonymní. Já si dal pivo a ona kávu. Jediné minus u ní bylo, že byla kuřačka. Prošli jsme se po Karlově mostě... ... a na Kampě si koupila od anonymní prodavačky klobásu v rohlíku protože měla hlad. Já jí to nekoupil, protože jsem vegetarián a nechci podporovat zabíjení zvířat. Byly tam k vidění i vegetariánské obrazy od anonymního umělce. Ty se mi samozřejmě líbily. . . Ve Vojanových sadech jsme pak obdivovali tohle pávátko. Taky bylo anonymní a nemělo ještě jméno. Nakonec ta anonymní žena skončila v mé posteli a tu noční košilku jsem jí půjč...

... a už je zase v Praze. Přes léto ji zaměstnal její dům, její cestovní kancelář v Chortvatsku, její rozvod a samozřejmě hlavně její muž, který se nemohl smířit s tím, že od něj odešla a ruku jí zlomil. Navíc ji mlatil hlavou do zdi a proto byla těch 5 dní v nemocnici. Sádru jí z ruky už sundali, dostala jen obvaz, ale přesto je stále na nemocenské a má aspoň vycházky. Jet do Prahy k dceři jí poradila policie, aby se jeho třetí útok neopakoval, protože by to taky nemusela přežít. Nic jiného jí ani nemohli poradit. Kdyby byla ještě vdaná, mohli by mu zakázat za domácí násilí vstup do jejího domu, ale v tomhle případě je to jediné řešení. To jsou ty právní absurdity. Tak jsme se tedy po dlouhé době viděli, ukázala mi tu ruku... ... a šli jsme to do jedné hospůdky zapít. Tohle ovšem není Maruška, ale jeden muž, když jsem pak vystoupil z autobusu. V metru v novinách Metro jsem objevil tento inzerát a tak jsem si řekl, že se s vámi o něj podělím. Jak je vidět, je ta Žaneta opravdu stydlivá...

Denně potkváme stovky, neřkuli tisíce lidí a nevíme co jsou zač a co můžeme od nich čekat. Většinou je míjíme bez povšimnutí, ale jsou i případy, že s nimi přijdeme pro něco do konfliktu. Ovšem pak máme aspoň možnost, když si s někým "nesedneme", přestaneme se s ním bavit, nebo dokonce stýkat a máme od nich pokoj... zatímco třeba tady na blogu.cz se jim (zejména když se rozhodnou nás vytrvale otravovat) tak snadno nevyhneme. Ale naštěstí na ulici potkáváme víc lidí, kteří jsou k nám milí a něčím nás zaujmou (a to i tady na blogu), že nakonec ta anonymita se změní v přátelství, nebo dokonce důvěrný vztah. To pak vyvažuje tu nepříjemnost, kterou s některými lidmi máme. I tady na blogu jsem takto poznal pár lidí se kterými jsem se zapovídal a nakonec se s nimi skutečně setkal, jako třeba s Bohunkou, nebo Klárkou, ale podobně se mi to samozřejmě stává na ulici. Například s tou paví babičkou, nebo ženou se kterou jsem nedávno klátil ořechy. Ty znám sice jen podle křestního jména, ...

... a to byl ten včerejší s mojí M. Svítání nad Prahou o půl sedmé, když M. vstávala do práce. Dopoledne jsem pak dostal sms od Marušky, že ji muž opět napadl, skončila v nemocnici na 5 dní a má ruku v sádře. Po poledni jsem vyzvedl M. u práce a dopřáli jsme si malou procházku. Ten muž si udělal kytaru z rýče. Na Staromáku tahle třída kreslila Týnský chrám... ... tak jsem jim tam nakukoval... . ... zatímco M. obdivovala tohoto papouška. . Vojanovy sady už taky nejsou co byly. Není si kam sednout, lavičky obsadili bezdomovci. U Anděla pak pekli pod stanem koláče. Krásně to tam vonělo, ale M. nechtěla že má dietu... ... a tak jsem si je i já s lítostí odpustil. Nechtěl jsem jí dělat chutě. Jak jsem napsal, docela obyčejný den, ale já mám s M. vždycky svátek. .

... a to i tady na blogu.cz. O tom bych už mohl napsat celou knihu. Co se týče mne, já jsem tady pod svým pravým jménem a co tu napíši, taky si za tím stojím. Ono to není jednoduché nosit takto veřejně svoji kůži na trh, ale přesto na tom trvám, že by se člověk neměl za nějakým pseudonymem skrývat. Tady je sice legální, zvolit si nějaké jméno, ale na druhou stranu často se ptám, co lidi k tomu vede se skrývat. Nejspíš se obávají aby nebyli prozrazeni před svými přáteli a svojí rodinou a nemusí si taky ledacos cenzurovat, kdyby náhodou byli odhaleni. Druhá věc je ta, že anomym si může cokoli dovolit. Může být sprostý, vulgární, může ti vynadat aniž by nesl nějaké následky a proto to i často dělá. Ono to přímo vybízí, říct někomu naplno si o něm myslí a ten dotyčný nemá ani možnost se bránit a s ním si to nějak vyřídit. Jsou to zbabělci. Někdy se dokonce stává, že se pár lidí dá dohromady někoho zničit. Před lety se mi to skutečně stalo. Psali z různých počítačů a ani nepomohlo je blokov...