Kreperat

Pravidelný čtenář mého blogu ví, že dveře mého bytu byly po celý týden otevřené a vystřídalo se tu i pár žen, ale včera jsem si řekl, že bych ty pomyslné dveře měl aspoň v sobotu (a možná i v neděli) uzavřít a dát si oddych. Nicméně jsem zavolal Marušce, jestli přijde, jak slíbila. Poslala mi však obratem sms, že nepřijede ani v sobotu, ani v neděli, že nechce s nikým mluvit, že je doma zalezlá a uvidíme se až po měsíci až se vrátím z Německa, "necítím se na nic, je mi těžko...". Prý si s ní tahle neužiji a nechce mi kazit náladu. Tahle její "ohleduplnost" mne naopak docela naštvala, protože takové stavy nemám vůbec rád. Cítí se jako kdyby celý svět byl proti ní, všichni jsou nějakým způsobem na vině, že jí někdo vykradl barák a odmítá každou upřímně nabízenou pomoc. Pravý opak je právě Marcelka... ta se mi se vším svěří a nestydí se mi vyplakat na rameni, když řeší problémy, které má s manželem. Abych to uvedl na pravou míru, obě jsou na tom, co se týče manželství,...

Ono je to s Maruškou opravdu těžké. Ve čtvrtek večer, když jsem jí vyzvedl z autobusu, jela pak přímo domů, mi sama řekla, že mi hned ráno pošle sms a napíše kdy se sejdeme. Čekal jsem do dvanácti a nic. Nic jiného jsem po předchozích zkušenostech ani nemohl od ní čekat a tak jsem jí poslal sms že je už poledne. Mezitím se mi ozvala Marcelka, že končí v půl třetí a že by byla moc ráda tu procházku kolem Hostivařské přehrady zopakovat, tentokrát z druhé strany. Po půl hodině jsem dostal druhou sms, tentokrát konečně od Marušky, že bych mohl k ní v půl třetí přijít. Měl jsem tedy možnost si vybrat a co myslíte že jsem udělal? No uhádli jste, jel jsem za Marcelkou. Prostě už té nespolehlivosti Marušky mám dost a upřímně řečeno, na Marcelku, že ji uvidím, se těším mnohem víc. Opět jsm šli ruku v ruce tou samou cestou podél Botyče a tentokrát byl již klidný a jen se v něm zrcadlilo slunce. . Bylo opět dcela vedro, takže naprotější plovárně byli lidé a dokonce se i koupali. . . Nudistická pl...

Můj tchán často říkal, že člověk by měl učinit aspoň jeden dobrý skutek za den a tak si dal hned ráno pivo, aby podpořil pivovarnictví. Marcelka musela brzy ráno na služební cestu a tak jsem s ní vstal a vyprovodil ji až na metro. To byl můj první dobrý skutek, protože Maruška jinak taky vstává ráno, ale já spím a nechám ji odejít samotnou. Kráce po poledni jsem vyjel do města a jak jsem tak šel kolem kostelůa sv. Jiljí, napadlo mi, že bych se mohl taky jednou pomodlit. Ale nevím, jestli jsem zrovna udělal dobře vstoupit zrovna tam. Přede mne si sedla krásná španělka s mašlí ve vlasech a kreslila... a já se na to modlení prostě nesoustředil. Na Karlově mostě jsem potkal Pavlu. No není to podivné? Kdykoli tam jdu, jde proti mne, jako by tam na mne číhala. Pavla jako taková sebezničující žena, moc o sobě uvažuje. Pokaždé se mi svěří se svými problémy a pak se omlouvá, že mne jimi zatěžuje. Dokonce se mi omlouvala, že měla potřebu mne obejmout. Ale mne to nevadí, rád lidem pomáhám a dělám...

... ale ony skutečné jsou. Všechno je jinak a všechno se odehrává jako v jiné rovině... a já se tím nechávám vést. Co se zdálo, že bude trvalé, najednou se někam vytratí a objeví se něco docea nové. Takové zvraty bývají ve snu a člověk si pak říká, jestli se mu zdálo nebo ne. Každopádně, pokud to není horor, jsou to jen krásné zážitky a kdo by se pak z toho všeho chtěl probudit. Ráno jsem s Jitkou posnídal, pak ji vyprovodil k autobusu a na pár minut ještě zalehl do postele. Pak mi napadlo, že bych měl vyprat a trochu poklidit ten bordel kolem. Ve dvě jsem měl jít vyzvednout Marcelku v Hostivaři a domluvili jsem se, že se projdeme kolem přehrady. Podle předpovědi mělo být hezky, ale zatím to nevypadalo. Marcelka tam na rozdíl od Marušky čekala na minutu přesně a tak jsme k té přehradě hned vyšli. Šli jsme podél Botyče a ten byl docela rozvodněný, že vypadal jako horský potok. Bohužel (nebo bohudík?) stále víc shledávám, že si s Marcelkou rozumím víc než s Maruškou. Maruška se i posledn...

Ten opar se mi ukázal včera dvakrát... jeden v šest hodin ráno nad Prahou... a ten druhý na mém horním rtu, který mne hned po ránu rozladil. Byl to vlastně dodatečný dárek od Marušky. Opary ani moc často netrpím, ale když mám třeba stres, nebo se rozčílím, jako v pondělí, že mi Maruška nebyla schopna včas zavolat že nepřijde a celý den mne tahala za nos, tak nemohu čekat nic lepšího než takový následek. Běžel jsem si hned koupit Zovirax a stálo mně to hned čtyři stovky, protože mi lékarnice k tomu ještě vnutila Nerpenorm nahoře s nápisem Jaro je plné polibků. Právě o takové dnes s Jitkou přjdu, hned jsem si pomyslel. V obchodě jsem pak i nakoupil zeleninu, mrkev, celer, brambory... že udělám z těch hub, které jsem v pondělí nasbíral s tou "laňkou", sestřičkou z krčské nemocnice, bramboračku pro Jitku až přijde. Tady tu polévku máte a prý jí moc chutnala. Dal jsem si na ní taky záležet. Za odměnu se Jitka uvolila mi uvařit kynuté knedlíky a k tomu hlávkové zelí. Proto ten ocet...

Ty srnky byly skutečné, ale za hranicí reality mi často přijdou ženy, zejména moje bývalá. Poznal jsem ji jako krásnou divokou holku plnou života a jak ten čas šel, proměnila se v docela jinou osobu. Ztratila duši, ta tzv. svatá matka ji tu duši ukradla a zůstala z ní jen tělesná schránka. A nejhorší na tom bylo, že už jí to ani reálně nemyslelo. A teď pozoruji, že Maruška je na tom podobně, i když trochu jinak. Když se má objevit, tak se jí nedočkám a naopak když ji nečekám, tak přijde. Taky neumí reálně uvažovat a všechno plete. A nejsem schopen, jako to bylo u mé ženy, ji vštípit reálný pohled na svět. Je mi jí sice líto, že jí vykradli dům a zanechali v něm jen bordel, jak mi napsala, to se mi ostatně nedávno stalo taky, ale nic jí nemohlo bránit v tom, aby nepřijela, jak jsme se dohodli, tedy v půl třetí. Má to ke mně ostatně z práce přímo na cestě a já ji chtěl potěšit koláčem, který jsem jen pro ni upekl. Nejenže mi nezavolala včas, že to zase odkládá, ale poslala mi sms přesně ...

Včera dopoledne jsem zaslouženě relaxoval a taky jsem měl docela náročný týden. Ve čtyři odpoledne přijela Maruška a šel jsem ji k zastávce naproti, protože jsem na ni pozornej. A protože jsem i hodnej, dostal jsem k večeři dokátové buchtičky. Ve městě jsem sice nebyl, ale abych vás neošidil o fotky, tady jsou z pátku. . . . . Potkal jsem je když už bylo po focení, ale jinak byste ty kecky neviděli. Co jiného než nike. Ale nezdá se vám, že jí jsou o číslo větší? Šla po Karlově mostě stejnou cestou jako já, takže ji máte i zezadu. . . . . Jak bonbonek ještě jedna fotka. Toho muže můžte denně vidět v Karlově ulici jak vyšívá. 12:40 : Na závěr nehezká zpráva. Před chvílí mi volala Maruška, že ji vykradli barák. Jak někteří víte, mně se v Německu před pár měsíci taky vloupali do bytu. Těmhle zlodějům bych sekal ruce, jako to dělají muslimové. .