Kreperat

Na ty naše politiky mám vůbec štěstí (nebo smůlu), když chodím po Praze. Jednou je to kníže, jindy ta plechová huba, nemohu si vzpomenout na jeho jméno a skutečně jsem jednou málem autem porazil Husáka, když otvírali obchodní dům Máj, ten už není, ten čas tak utíká, když ho okukoval ze strany ve Spálence a ochranka tu ulici ponechala v provozu. Kdybych ho býval přejel, motal se mi opravdu pod koly, že jsem musel brzdit, skončil bych sice v lochu, ale třeba bych se zasloužil o to, že ten komunismus by padl dřív a já bych teď měl medaili za zásluhy. Takže abych přešel k věci, V neděli jsem procházel Betlémském náměstím, když mi náhle vyšel do cesty z tamní restaurace Klaus a já ho málem porazil. Měl mi dát přednost, ale nedal. Celé jeho rodina tam totiž hodovala venku a on asi v budově něco přiobjednával (nebo byl na záchodě), a jak víte, rád fotim všechno, takže tu máte s nimi celou serii. . . . . . Je to veřejné prostranství, tak snad za ty fotky nebudu mít žádný problém. A co je za hr...

Když tady v Německu nemám jinou sportovní aktivitu, tak se musím spokojit s jinou. Ale abych nepředbíhal, ráno jsem se vzbudil a uvařil si kafe a zapnul počítač. Byl tam mail od Marcelky, Jitky a Irenky... a to hned hezky začíná den,. když človělk ví, že na něj někdo myslí. Samozřejmě jsem všem odpověděl. O Irence jsem si myslel, že na mne docela zapomněla. Ale jak jsem si to jen mohl myslet... na mne žádná nezapomene. Ani moje ex, i když na mne asi vzpomíná docela jinak. Pak jsem zavolal mému kamarádovi Christiánovi, kdy si mám k němu přijet pro kameny a šel si koupit čerstvé pečivo a mléko. Za Christiánem jsem pak šel v jedenáct... mám k němu pár kroků. Strašnej bodel a maga kamenů. Říkám mu, to by mne z toho bolela hlava a on, taky že mne bolí. Jelikož jeho sklad je hned u "mého" lesa, říkal jsem si, že to tam hned zkontroluji. Na kraji lesa často vidím tuhle paní, která radí lidem, ti za ní tam chodí, jak cvičit psy... tak jsem si s ní popovídal. V lese se toho nezměnilo,...

Moc toho asi z Německa nenapíšu a fotky budou taky poskrovnu, protože tu mám pomalý internet a navíc zase blbne blog.cz a odmítá mi zveřejnit článek. Při cestě jsem se zastavil v lese a bude ve strouhance. Doufám že není jedovatá. Když tak řekněte. . . Přeji vám hezký den a včas mi napište.. zachráníte mi tak život. .

... a není to jen můj měsíc v Praze, který končí. Někteří z vás ví jak to myslím. Tento měsíc byl docela bohatej a hlavně divokej a tak mi připomněl tu dobu před třemi roky krátce po rozvodu, kdy jsem poznal Bohunku a záhy i Klárku. Obě byly od dětství přítelkyně a těmi jsou dosud, i když je teď život rozdělil. Dnes odjíždím a tak jsem včera naposled prošel všechna místa Prahou, která mám rád... a ty jsem poznával právě s nimi a proto mne na ně i upomínají. Měl jsem obě rád. Obě byly milé a krásné, i když každá jinak.. a tak se i vzájemně doplňovaly. Zažil jsem s nimi kus divokého života plný zvratů a ony vlastně taky. Ty vzpomínky nám už nikdo nevezme. Včera jsem si s oběma i na fb psal a věřím, že si ty naše procházky zopakujeme až přijedu. To není sice Klárka s Bohunkou, ale jsou taky kamarádky a hezké holky. . . Rozloučil jsem se tedy s Jitkou i Marcelkou, Maruška mi esemeskou popřála dobrou cestu a konečne mi i krátce před půlnocí vysvětlila, proč mne nechtěla vidět. Ve skutečnos...

Pravidelný čtenář mého blogu ví, že dveře mého bytu byly po celý týden otevřené a vystřídalo se tu i pár žen, ale včera jsem si řekl, že bych ty pomyslné dveře měl aspoň v sobotu (a možná i v neděli) uzavřít a dát si oddych. Nicméně jsem zavolal Marušce, jestli přijde, jak slíbila. Poslala mi však obratem sms, že nepřijede ani v sobotu, ani v neděli, že nechce s nikým mluvit, že je doma zalezlá a uvidíme se až po měsíci až se vrátím z Německa, "necítím se na nic, je mi těžko...". Prý si s ní tahle neužiji a nechce mi kazit náladu. Tahle její "ohleduplnost" mne naopak docela naštvala, protože takové stavy nemám vůbec rád. Cítí se jako kdyby celý svět byl proti ní, všichni jsou nějakým způsobem na vině, že jí někdo vykradl barák a odmítá každou upřímně nabízenou pomoc. Pravý opak je právě Marcelka... ta se mi se vším svěří a nestydí se mi vyplakat na rameni, když řeší problémy, které má s manželem. Abych to uvedl na pravou míru, obě jsou na tom, co se týče manželství,...

Ono je to s Maruškou opravdu těžké. Ve čtvrtek večer, když jsem jí vyzvedl z autobusu, jela pak přímo domů, mi sama řekla, že mi hned ráno pošle sms a napíše kdy se sejdeme. Čekal jsem do dvanácti a nic. Nic jiného jsem po předchozích zkušenostech ani nemohl od ní čekat a tak jsem jí poslal sms že je už poledne. Mezitím se mi ozvala Marcelka, že končí v půl třetí a že by byla moc ráda tu procházku kolem Hostivařské přehrady zopakovat, tentokrát z druhé strany. Po půl hodině jsem dostal druhou sms, tentokrát konečně od Marušky, že bych mohl k ní v půl třetí přijít. Měl jsem tedy možnost si vybrat a co myslíte že jsem udělal? No uhádli jste, jel jsem za Marcelkou. Prostě už té nespolehlivosti Marušky mám dost a upřímně řečeno, na Marcelku, že ji uvidím, se těším mnohem víc. Opět jsm šli ruku v ruce tou samou cestou podél Botyče a tentokrát byl již klidný a jen se v něm zrcadlilo slunce. . Bylo opět dcela vedro, takže naprotější plovárně byli lidé a dokonce se i koupali. . . Nudistická pl...

Můj tchán často říkal, že člověk by měl učinit aspoň jeden dobrý skutek za den a tak si dal hned ráno pivo, aby podpořil pivovarnictví. Marcelka musela brzy ráno na služební cestu a tak jsem s ní vstal a vyprovodil ji až na metro. To byl můj první dobrý skutek, protože Maruška jinak taky vstává ráno, ale já spím a nechám ji odejít samotnou. Kráce po poledni jsem vyjel do města a jak jsem tak šel kolem kostelůa sv. Jiljí, napadlo mi, že bych se mohl taky jednou pomodlit. Ale nevím, jestli jsem zrovna udělal dobře vstoupit zrovna tam. Přede mne si sedla krásná španělka s mašlí ve vlasech a kreslila... a já se na to modlení prostě nesoustředil. Na Karlově mostě jsem potkal Pavlu. No není to podivné? Kdykoli tam jdu, jde proti mne, jako by tam na mne číhala. Pavla jako taková sebezničující žena, moc o sobě uvažuje. Pokaždé se mi svěří se svými problémy a pak se omlouvá, že mne jimi zatěžuje. Dokonce se mi omlouvala, že měla potřebu mne obejmout. Ale mne to nevadí, rád lidem pomáhám a dělám...