Kreperat

S M. jsme si opět vyšli na procházku k přehradě a bylo to odpoledne plné našich malých radostí. Hned jak jsme vyšli, zahlédli jsme Boží okno do Nebe, potom v jedné zahrádce krásného kocourka, který se na nás dobýval přes plot a pak v lese i muže na kole s ochočeným havranem, který kolem něj poletoval. Každá tahle maličkost nás těšila a jen jsme si říkali, jaké máme štěstí, že i přes to chladné počasí jsme spolu a prožíváme každý okamžik. Nakonec mi pak M. i natrhala proutky zlatého déště a snad se i těch květů dočkáme. . . . . Doma jsme se pak milovali, já dole, M. nahoře a zrovna když jsme byli v nejlepším, zavonil její mobil. Aniž by se ze mne zvedla, vzala ho a na druhém konci její muž (který ji pro jinou opustil a nakonec, když i jeho ta milenka opustila, zůstal sám) a že prý by se u ní večer rád zastavil. "Jo, jen klidně přijď...." řekla mu "sladce" M. Když odložila mobil a dokončili jsme to, co jsem začali, ptám se jí "Jak jsi se při tom hovoru cítila, to...

Možná někteří z vás včera sledovali ten film v televizi na dvojce. Akumulátor. Ten film byl o mě, jen jsem v něm nehrál. Ale abych nepředcházel. Dagmar, už jsem tady o ní psal, se mi zase přihlásila, dala si docela dlouhou pauzu, že by mne opět ráda viděla. Tak jsem ji pozval k sobě na kávu, ale chtěla čaj s mlékem. Bylo hezké ji znova vidět a hned se ptala, co jsem zase napsal. Před měsícem opravdu vyšla kniha o vltavínech, ale byl jsem tentokrát jen její spoluautor. Ukázal jsem jí tu knihu, jak můžete vidět na fotkách. Dagmar byla tentokrát celá zesláblá a znavená, taky pokašlávala, navíc ji bolela páteř za krkem a tak jsem se na její krk podíval. Jak už jsem tu taky psal, mně stačí na ta místa jen přikládat ruku a ta vysílá energii, která je hojivá. Netrvalo ani moc dlouho, ale zatmělo se ji v očích a málem mi chudinka omdlela. Já o tom nadbytku mojí energie vím, ale tentokrát jsem to asi přehnal. Například moje M. jakmile ji vezmu do náručí, tam je ten můj dotek ještě inenzivnější,...

Láska přece, ta vyléčí každou bolest... ale když je nenaplněná, zrazaná a tudíš bolestná, dokáže nás pěkně potrápit a samou bolestí srdce onemocníme a stává se že i zemřeme. Proč je tu název? Jsem jako svatý František a miluji ptáčátka... a taky ty hladové i krmím. A odvděčí se mi, že mi pak stojí modelem. . . . . Mějte se krásně a milujte se. .

Všichni se zlobíme na sebe, hlavně když se nám něco nepovede. Pak na sebe nadáváme, co jsme to za pitomci. Nebo když nám něco neleze do hlavy. Všichni to jistě znáte. Často je to víc bolestnější, než když se někdo zlobí na nás, protože nás zlobí to naše vlastní selhání. Dnes se na sebe zlobila moje kamarádka a měla potřebu se mi svěřit jaká je slepice (slepice chová její dědeček a nemá je pro tu jejich slepičí náturu ráda). Docela jsem ji i chápal, protože jsem se kdysi na sebe taky podobně zlobil (deset let mi trvalo poslat svoji ženu kvůli té její sektě do háje) jako ona zrovna teď. A proč se na sebe zlobí? Nemá odvahu se od svého muže odpoutat, i když dobře ví, že tím nic neztratí, ba naopak, najde svobodu. Kdykoli se s manželem vídí, on si neodpustí, aby ji nějak neponížil a neukázal jí jakou má nad ní převahu a to ji uvádí do ještě větší beznaděje. Abych tu zase nepsal nekonkrétně, jen malý příklad. Zavolala mu dopoledne jestli přijde na oběd a on jí odpověděl "Ještě nevím a ...

I moje M. po tom maturitním plese byla samozřejmě "mrtvá". Musela se z toho vykurýrovat a na procházku nechtěla ani náhodou... a tak jsem zavolal Dagmar a tu taky skolila schřipka. Ty holky nemají žádnou imunitu a nic nevydrží. To je tím, že jsou moc zhýčkaný. Vyšel jsem si tedy do města sám a jen foťák mi dělal společnost. Mám docela mega kamarádek a když potřebuji doprovod, najednou žádná není k mání. Večer mi pak ještě zavolala Dagmar, je učitelka, i když jen v jeslích, ale moc ráda mne vychovává a nic jiného ji nenapadlo než aby mi řekla, když jsem si postěžoval, že se mám držet jen jedné a ta by si vždycky na mne udělala čas. To je fakt docela dobrá útěcha. Nakonec i s jen tím foťákem to byla hezká procházka. Vyšel jsem na Hrad a tam se aspoň za ně všechny pomodlil. Tahle fotka se líbí líbí víc než ta další, protože je taková pohybová, má šmrnc. . Tahle žena mi tam připadla jako ztracená, jako kdyby ji tam někdo zapomněl. Blondýnka. Každej tam fotil. Muží musí v kostele ...

Však víte jak to s tou chřipkou je a kdo by se s ní chtěl spřátelit. Stačí jeden polibek a jste s ní v posteli. Jak někdo v metru zakašle, rychle popojdu aspoň o dva metry dál, což je minimální vzdálenost jak se tomu viru vyhnout. V metru, pokud nemusím, ani nejezdím a všechno raději obcházím pěšky. Chřipka mi i udělala škrt přes rozpočet. Všechny moje kamarádky jsou nemocné. Kdo čte pozorně moje články, nedávno jsem si tu stěžoval na moji kamarádku P., že není schopna rozumné komunikace a že je nespolehlivá když se máme někde setkat. Buď přijde pozdě, nebo nakonec ani nepřijde. Ale křivdil jsem jí a dnes ráno jsem konečně dostal její omluvný mail, který tu mohu ocitovat: "Od ponedělí mám chřipku, že se ani nemohu otočit na posteli a beru antibiotika. Asi umřu jak je mi blbě." A jí chudince jsem tady tak nadával. Jiná moje kamarádka Julie, má zase chřipku už od neděle a taky jsem s ním měl dojednané rande. Ještě štěstí, že jsem se s nimi nesetkal dřív, jinak bych v tom taky l...

Tentokrát to nejsou tchýně (však víte jaký je o nich předsudek), ale vlastní mámy, které si své dcery uzurpují jen pro sebe. Ale abych nepsal obecně, jak je mi tu často vytýkáno, uvedu tu pár příkladů, které mám od nich hned z první ruky. Plno již dospělých dcer, které mají často i vlastní rodiny a vlastní děti jsou od svých matek stále brány jako děti a jsou i všemožně peskovány. Nejhorší když žijí s již ovdovělou matkou ve společné domácnosti a mají ji, promiňte mi to slovo, stále, kam se jen hnou, za prdelí. Dobrý příklad je jedna moje kamarádka výtvarnice, která raději tráví celé dny na chatě, jen aby ji neměla stále na očích, neposlouchala ty její nekonečné řeči o ničem a mohla se spoustředit na svoji práci. A proč o tom píši zrovna dnes. Včera jsme si opět s M. dopřáli procházku nad Hostivařskou přeharadou, taky jsme pořádně vymrzli, což je ostatně zdravé, ale M.musela ještě zpátky do práce a tak jsem se po cestě domů zastavil u Jitky v práci, abych se u ní zahřál. A ta byla zase...